Příspěvky

Společně v Sobotce

Obrázek
Vtipný je, že na plakátku je grafika, která byla použita na obal Bářiny knihy SAMOTÁŘKY. Kdyby mi to trochu myslelo, mohl jsem to zmínit, třeba by tu měla časem autorský čtení. Napřed promlouvali zástupci jičínský galerie a Sobotky, pak o skláři Janu Štohazlovi promluvil Milan Hlaveš, mezitím kytarista s houslistkou hrálo, a na závěr přišlařada i na mě. A tohle jsem tam řekl: Jeremiáš tu asi žádnej není, co? Já jen, že má svátek…    Helejte, prší-li na svatého Filipa a Jakuba v noci, bude úrodný rok. Filipa Jakuba mráz – to obilí plný klas. Filipa Jakuba déšť – to zlá zvěst. Na Filipa a Jakuba koníček trávy naškubá. Na prvního máje déšť, málo sena, žita jest. Prší-li na prvního máje, bude později sucho a neurodí se seno (nebo víno, podle kraje). První květen deštivý – polím a loukám škodlivý. Jestli se Filip a Jakub zasměje, jistě se hnedle čočka zaseje. Na Filipa Jakuba chrousti hučí, o Martině studený vítr fučí. Sešli jsme se tu, protože krásný 200. narozeniny slaví náš oblíbenec, an
Okomentovat
Další informace

Štětce

Obrázek
Leta letoucí koloruju svoje kresby takovým archivním polenem, špičku jsem na něm v tomhle století snad ani neudělal, ať jsem ho cucal jak chtěl. Odřenej pelichající chudák, Rotmarder Kolinsky č. 8 , nedivil bych se, kdyby si pamatoval ještě Hegara. Vyšmrdlal jsem jím všechny karikatury v Reflexu, Hospodářkách i ve Foru24, jen v detailech jsem si pomáhal anglickým Rodneyem č. 1 , max 2, i ty jsou už vypelichaný a s logem jen tušeným. A celou dobu mám v šupleti a stěhujou se se mnou štětce a štětečky parádní (nejspíš od rodičů), jako nový, s chráničema a netknutý, stejně jako krabička perek včetně těch redisovejch, který už nikdy nepoužiju. Tuhle, když Bára začala chodit na kurz kreslení a malování, jsem jí z těch vzácnejch štětců ty snad ideální dal, a přitom mi úplnou náhodou i ty ostatní zůstaly ležet na stole. Helejte… nedávno jsem jeden z nich, tlustoprda Rein Rotmander Kolinsky 8 Fenstel Pinsel , zkusil… a objevil úplně novej level práce s akvarelkama (já teda tvrdošíjně furt použí
Okomentovat
Další informace

Karlička

Obrázek
Ať žije Letná (10×8 cm, lept) To jsou teda náhody… Dneska jsem vezl dva maminčiny obrazy na spolkovou výstavu v Novoměstský radnici. Při předání, zatímco paní vypisovala příjmovej doklad na účastnickej poplatek, koukám na přihlášku vystavujícího, co přišel přede mnou… a to jméno je mi víc než povědomý. Ptám se, jestli tu ještě je. „Ano, nejspíš tamhle vzadu.“ Za chvilku jsem obrazy nesl do zadní místnosti, jak mi bylo řečeno, a tam nějaká paní byla. Nedalo mi to a zeptal jsem se, jestli je to ona. „Ano, jsem.“ Byla to ona! A teď to přijde: „Já si Vás pamatuju! Dal jste mi tenkrát takovou grafiku s chlapem v rozevřeném kabátě, protože my bydleli naproti Bílkově vile, tyhle chlapi se po Letné toulali a já to asi zmínila.“ Nebudu vás napínat… „Karlička“ Ryvolová, profesorka ruštiny na Umprum v 80. letech. Nejenže i po tolika letech ví, kdo jsem (a to jsem teda v ruštině nevynikal, koukám do indexu, ruština v prváku se neznámkovala, ani Teorie a metodika, kterou paní Ryvolová učila pátý r
Okomentovat
Další informace

Jiřák

Obrázek
  Činnost stejně oblíbená jako každoroční podepisování novoročenek se začátkem prosince… tentokrát padesátkrát podpis, padesátkrát název a padesátkrát pořadový číslo na přední stranu, a na zadní stranu padesátkrát razítko, a do něj název, rozměr, počet barev, počet kusů, rok, techniku, datum vzniku a jméno tiskaře. Bývaly doby, kdy jsem ty razítka vyplňoval postupně, jeden tisk za druhým… poslední roky to už ale dělám snad jednodušejc: napřed jednu kolonku u všech, pak druhou, třetí, čtvrtou a tak dál. Dřív jsem tam dával ještě štempl s adresou. (Včera to ještě byly na zahřátí čtyři exlibris po padesáti kusech, s pořadovým číslem, podpisem a datumem; razítko se naštěstí dozadu nevejde.) Já mám hlavně odjakživa velikou zálibu v razítkách. Třeba za bolševika jsem měl svoje privátní kulatý razítko, a spousta úředníků a přátel mě tehdy varovala, že kulatý razítko smí mít jen několik státem uznanejch institucí. Sice už občas podlehnu pohodlnosti a nechám si udělat trodat, nicméně stále mám
Okomentovat
Další informace

Abych nezapomněl…

Obrázek
Já si to sem takhle budu ukládat, abych nezapomněl… Tohle je poměrně zajímavej dokument. Ten starej pán je Ludvík Kantůrek, maminčin strýc a před válkou jeden z největších a nejvlivnějších filmovejch producentů ve Střední Evropě (majitel Moldaviafilmu a evropskej zástupce filmovejch společností Motion Picture Export Association, Universal a Metro-Goldwyn-Mayer. V Americe žil jako Louis Kanturek, po válce se vrátil do Čech a v roce 1948 emigroval do Vídně, kde v roce 1985 zemřel), pro nás to ale byl strejček Lugy.       Ob dva roky jezdil do Prahy na jednání s Filmexportem (měl svýho šoféra pana Iberbachera, a přijížděl zásadně v bílým chevroletu Impala s červenejma potahama, což v šedivejch Košířích byla pecka, zvlášť když přímo naproti našemu domu byla fízlárna), a jednou či dvakrát takhle přijel i za náma na chalupu k Velharticům, a táta ho zavezl k Werichovi do chaty v podhradí, kde pak do noci hráli karty. Tahle fotka je z roku 1979, a strejček poslouchá u mě v pokoji nejspíš něco
Okomentovat
Další informace

Projekt Identita

Ha! Jsem tam taky!!! Sice moc nevím proč… a taky mi trochu ubralo vítr z plachet, když si průběžně sepisuju něco jako recenzi cyklu IDENTITA. Vlevo je Michal Cihlář, vpravo já, a hned jsem si vzpomněl na tu hnědou manšestrovou košili! Zpomalil jsem to záměrně, abyste si nás užili. Nedivil bych se, kdybych Michalovi vzápětí tu tuš na jeho plakát vyšplouch, to byl taky nápad, dát mi ji takhle k ruce. Musím zjistit, kdo a proč nás tehdy na VŠUP natáčel, tipuju rok 1983, 1984. Celý díl zde .
Okomentovat
Další informace

Levitace

Obrázek
Když je ten den zamilovanejch… tak ano, moje je pravá půlka postele. Moje choť usíná vždycky dřív než já, a Matylda hned po nočním venčení, dřív, než se vysoukám z kalhot a vyčistím si chlebárnu (jedno z cca tisíce slov, který nesmím doma říkat nahlas). Většinou to pak probíhá tak, že balancuju na tom volným proužku vpravo, a kdo mě zná a ví, jak štíhlej jsem, umí si představit, že tohle je už skoro levitace. Kolem půlnoci se Matylda blahosklonně přesune k našim nohám, což mi dovolí používat ke spánku alespoň matraci, protože mi zas zalehne celou půlku mý peřiny, takže musím spát ve fuseklích. (Dneska ráno jsem se probudil a Matylda ležela přitulená k Báře a objímala ji levou tlapou kolem pasu. Je to nefér, protože většinu noci prospí s prdelí u mý hlavy… Matylda, samozřejmě.) Ano, moje je ta pravá půlka postele.
Okomentovat
Další informace