Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z 2006

Pohádka o Kubovi

Obrázek
Pilo, nepilo, ale víc pilo sympatické stvoření po malostranských šenkovnách. Chasník statné figury, s věčně se smějícími štěrbinami šibalských očí (možná tak vypadal proto, že v sobě trvale živil lásku ku dnu vychlazených korbelů), a řídkým copánkem tmavých vlásků, kterým se už zamlada zachtělo zrcátka. Vstup první: Poprvé jsem se s ním potkal – je to ale náhoda, s tím jeho krejčovským příjmením – u něj v atelieru na Radnických schodech, kde šil vrbu. Jakkoli můžete mít pocit, že jste se přeslechli nebo že jsem se já o nějaký ten řádek překoukl, slyšeli jste dobře: Krejčí Jakub šil vrbu. A ne jednu, a proto jsme se tam tehdy z jara roku 1985 sešli, abychom ty vrby sešili rychleji. Konec prvního vstupu. Když měli náhodou všude ještě nebo už zavřeno, přebýval Krejčí Kuba ve skromné cimérce po zfonetizovaném cihláři, kde se o něj starala Maruška a říkala mu Kubíčku. Vařila mu kávu a krmila jej lucinkami a esíčky, které trpění hosté s takovou chutí do sebe ládovali. Krejčí Kuba vyšíva