Ideální divadelní plakát



Co to vlastně je? V idee tohoto klání se tlučou dva protimluvy: ideální a divadelní. Tedy - z pohledu elementárního smyslu plakátu: prodat, pozvat, apelovat, upozornit... Všechno to jsou pojmy, které jsou běžnými způsoby komunikace obsahu plakátu s jeho divákem. A v tom smyslu jsou buď ideální (jasné, srozumitelné, prostoduché, víc pudové než intelektuální, prodejné), a nebo divadelní (tudíž hrané, interpretované, fabulující či imaginární).
Z pohledu režiséra, autora, herce či tvůrčího týmu je ideálním plakátem vizualizace přínosu toho kterého z nich: ohromný název hry ve všech vtipech a jinotajích svého vyznění; sláva a pověst, reference a citlivě servírovaná ješitnost; známý obličej přes celou plochu, historie všech úspěšných úsměvů; zveličená jména všech, kteří se o realizaci kdykoliv otřeli, od přenašečů praktikáblů přes kostyméry, inspicienty, tahače prospektů, osvětlovače, uvaděče, šatnářky, uklízečky až po scénografy a designery propagace včetně nás...
Z pohledu propagačního nebo marketingového oddělení divadla je ideálem výčet všech, kdo korunou přispěli, ba i eurem, a pro dobro dalších vztahů a vazeb rozměrové odlišení výše příspěvku, a to vše bez ohledu na jméno kusu, jeho popularitu, bez ohledu na hlad po něm, bez ohledu na vkus a výtvarný cit řemeslníka, který bude jmenován v tiráži hned vedle copyrightu za designem.
A z pohledu diváka? Ten je tím posledním, na něhož je brán zřetel! A pokud už, tak strohým výpisem dat a míst konání představení, možnostmi občerstvení a výhodami při zakoupení biletu.
Nejméně ideálním plakátem je ideál grafického tvůrce, protože ten by nejraději zapomněl na všechny a na vše a nechal se unášet svou kreativitou, do vymezené plochy by implantoval červené nosy, antické masky či chmurné fotografické experimenty, hru s písmeny, jemnou ekvilibristiku s barvami na černé oponě, hrátky světla a stínu, kontrasty tvarů, povah i myšlenek, zkrátka všechen svůj um a nevystřílenou munici, zbylou z předchozích cvičení a válek. A zcela nekriticky by nejraději zavrhl ideály autorů, propagátorů i diváků, kteří všichni do jednoho tomu buď nerozumí, nebo nechápou. Takové plakáty se pak ve smutných rolích povalují za stolky s kasou za vstupenky a pokud někdy někoho mohou oslovit, pak většinou v místech, kde je víc jak jeden divák nikdy neuvidí.
Přesto jsme se do toho pustili a pokud návrh některého z nás může některým svým prvkem připomenout kteroukoli část tohoto teatrálního povzdechu, je to náhoda a mýlí se konkrétní řádka v kontextu celé věty.
Přece si nebudu hrát (divadlo) do vlastních kalhot.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Tak jsem si to zkusil a už mě to nebaví.

Měšice 21. 4. 2023

Podivný případ doktora Jekylla a pana Hyda (Beneše)