Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z 2011

Podpisy, podpisy, podpisy

Obrázek
V šupleti čeká dvoustovka známek v nominální hodnotě A ( „Prosím nějaké hezké bez pana prezidenta!“ „Pochopitelně…“ ) i obě razítka (letos bonusové s dvojsmyslným odkazem VZOREK MÉHO DNA), a přede mnou na stole na jedné straně hromádka nadepsaných obálek, na druhé štos tisků. I letos jsem si jich objednal „jen“ třistapadesát, jenže jako rok co rok se i letos tiskařský stroj nějak víc rozběhl, a než jej stopli, je jich tu šestset. Úctyhodná hromádka, slušná váha. Rozešlu jich kolem stopadesáti, dvě stovky rozdám. Zbytek ale taky tak nějak zmizí, rozplyne se v rukou všech, které stihnu potkat a které jsem neměl v adresáři. A všechny teď musím podepsat, aby efekt byl dokonalý. Nepodepsanou novoročenku nedám z ruky. Rituál podepisování novoročenek mám v hlavě odmalička – rodiče totiž vždy před vánoci podepisovali různá množství balíčků po 200 tiscích, podle toho, kolik lidí si novoročenky u nich objednalo. Za ta leta tisíce podpisů, maminka i tatínek, a nešlo to kazit, 200 podpisů včetně

Kdo dneska ještě nosí havelok?

Obrázek
O čem dneska psát, z čeho si dělat srandu? Kterou aplikaci pro smartphony si vymyslet, aby se geečí národ popukal smíchy? O kterou z nejnovějších technologií se otřít, a nemít při tom na mysli, že se dnes koná funus z těch nejfunusovatějších, anžto funus někoho, i díky němuž jsme tam, kde jsme, a s námi i všechny pitomé technologie a nejmožnější i nejnemožnější vychytávky, zaručující nám virtuální nesmrtelnost?  (Jediné, z čeho si dneska můžu udělat legraci a nemít pocit trapnosti, jsem já sám. Beneš. Dva metry kostí, a skoro metrák hmoty a tekutin. Nic moc k hromadné taškařici.) Doufám, že nevyjde Letiště Václava Havla. Jednak se mi už teď nelíbí představa příletu na Havlák (nebo že letím z Havla), a jednak dřív nebo později s týmž názvem vyrukují dřevotřískoví nábytkáři z Aska nebo Europamöblu. To si pak strůjci této hovadiny zalezou pod peřinu a budou dělat, že ten nápad jejich nebyl. Projde-li totiž teď letiště, co přidělíme jednou těm dalším? Hlavní nádraží, Florenc, Česká televiz

Přestupný rok se blíží

Obrázek
Dnešek je plný bizarní historie… tak třeba před 238 lety (1) se bostonští občané v přestrojení za Mohawky (2) zmocnili v přístavu zásilky čaje (3) a vysypali jej do moře (4) na protest proti britskému čajovému zákonu (5). Cílem tohoto zákona bylo snížení ceny čaje legalizací jeho pašování (6) do severní Ameriky (7). Jakpak by asi dnes bylo řešeno snížení ceny za tunel Blanka? Protože se před sto lety touhle dobou blížil přestupný rok 1912, vzal si jej na mušku (8) oregonský žertéř J. E. Murphy (9) a ve slavné karikatuře „Přestupný rok se blíží“ v Oregonském Journalu (10) si udělal prču (11) z faktu, že v přestupném roce (12) tamní ženy mohly vyzývat muže k tanci a následně jim vnucovat svou ruku. Murphy použil tento zvyk pro karikaturu, na níž si „Miss 1912“ oblečená podle poslední módy vybírá mezi kandidáty (13) na prezidentský úřad potenciálního manžela. Jsou tu Woodrow (14) Wilson, William Howard Taft (15), Theodore Roosevelt (16) a Robert LaFollette. Strýček Sam (17) je tam pro to,

Šel bezdráteník po ulici, selka na něj volala...

Obrázek
... aby jí šel bezdrátovat router s dvouma vstupama V neděli to bude 110 let (1), kdy byly položeny základy pro dnešní globální komunikaci založenou na ničem, resp. na něčem co není, vulgo na tom, co vypadá takhle:               – ano, právě jste se koukali na bezdrátové spojení dvou částí této věty. Neomlouvejte se, i pro mě je to nepochopitelné, jak skrze nic (2) putuje všechno. Tehdy ve čtvrtek provedl Guglielmo (3) Marconi (4) první transatlantické bezdrátové spojení a nazval je wi-fi (5). Taková už je dnes doba: čím méně toho víme, tím jsme jako lidstvo dál. Descartes (6) by dnes asi musel být konkrétnější, se svým „Cogito ergo sum“ (7) by ho hnali svinským krokem. Krom toho, on ve skutečnosti tenkrát řekl „Cogito ergo sum quod sum… krok sum krok…“ (8), protože byl z interview (9) celý nesvůj. Neděle ale bude až pozítří, dnes je to 480 let (10), kdy došlo k prvnímu zjevení Panny Marie Guadalupské (11). Slečna Marie Guadalupská si tehdy uvědomila, že je stále panna, a řekla: „J

Z jedné strany chvojka, z druhé borověnka…

Obrázek
V duchu známé koledy(1) – ano, Vánoce jsou za dveřmi, a Ježíškův bezedný vak(2) se roztrhává vahou přístrojů, letících v nerovném souboji s kometou(3) k srdcím natěšených vánočníků – se pod nejednou chvojkou či borověnkou objeví strojek(4), nad jehož funkcemi se i rozum postaví. Nejenže již pár let umí naše telefony fotografovat, teď k nim přibývají fotoaparáty, které umějí telefonovat. Z jedné strany foťák, z druhé mobil, hlásá titulek zdejší včerejší anonce. Reklamní kampaň Datartu(6) se vemlouvavě ptá, zda chceme dárkem skutečně potěšit, a dává nám možnost volit(7) mezi telefonofotoaparátkem, nebo svetrem(8) či fuseklemi(9). (Datarte, div se, ale mě víc potěší ty fusekle, protože hřejí a foťák podobný tomu od tebe bude mít kdekdo.)   Protože cílovkou podobných kampaní jsou ženy, je jistě vzrušující představa, že z jedné strany ten a z druhé onen(10). A když si při tom můžou ještě současně zavolat i zafotit, no… nekup (mu) to.  Na koledě citované v názvu dnešního sloupku mě vždycky f

Nejen Steve Jobs nejen od Waltera Isaacsona nejen od Pavla Beneše

Obrázek
Jako letitý uživatel technických zázraků s logem nakouslého jablka, před pár lety vzhledem k jejich výlučné jedinečnosti téměř patriot, a tím pádem jeden z těch, kterým Steve Jobs zásadně změnil vnímání virtuální zábavy a vzdělání stejně jako práci v mé profesi grafika, cítil jsem potřebu smířit svůj nehmotný svět s tím jeho, a to nejlíp knihou Waltera Isaacsona a jejím příběhem, navíc knihou, která se stala kultovní ještě před svým vydáním, což se stává zcela výjimečně, pakliže k tomu někdy dříve vůbec již došlo. Dosud jsem nikdy nedumal, zda vlastnit literární počin ve verzi  tištěné, či v elektronické. V knihovně mám přehledně na očích veškerou litaraturu, jejími hřbety vystavenou od potrhaných, s láskou a péčí několikrát průhlednou izolepou restaurovaných, přes ohmatané, stokrát pročítané při snídani, až po barevně i fyzicky svěží jak v den získání, neboť tyto brát do ruky svátkem jest, něha dlaní jim je tak nějak předurčena, ať už jejich titulem, nebo souvislostmi jejich vzniku č

Tell me about Tell.

Obrázek
Přesně před 704 lety, také v pátek a také 18. listopadu, roku 1307 (1), hráblo po sázce v krčmě (2) předchozího večera jistému muži ze švýcarského Sarnenu (3) natolik, že ráno vytáhl z postele svého synka, postavil ho před sebe, na hlavu mu položil jablko a ze vzdálenosti necelých 15 metrů mu jej sestřelil. Ten chlápek se jmenoval Vilém Tell (4) a považoval se za výjimečného střelce. Dlužno dodat, že jablko (5) ze strany trefil a sestřelil a ještě přitom synkovi přičísl ofinku (6). Kdyby věděl, že svou střelou a trefou, která v té době nebyla nic moc, položí základ jednomu z ideálů 21. století, nejspíš by se nespokojil s jablkem a mířil by kousek níž, koule jako koule.  Na památku riskantního činu (7) Viléma Tella (8) vydává v těchto dnech švýcarská pošta (10) ve spolupráci s grafickým studiem Apfel poštovní známku a obálku prvního dne s razítkem. Na obálku se stojí již od včerejšího poledne dlouhé fronty, první šťastlivci si svůj úlovek v tuto chvíli již rámují (11).  A proč to vše zm
Obrázek
Nelze to pominout, dnes je jedinečný den, jedničky, kam se kouknete. Kdejaký jedinec zatoužil se zrovna dneska zdvojit, a tak obřadní síně přetékají rozesmátými novomanželi; porodnice hlásí tatínky nadšené z rodných čísel svých synáčků, u dcerušek to bohužel kazí přičtená pětka k prostřední jedenáctce. Prostě sláva, ne-li šťastné, pak jistě nejkrásnější číslo. Havířovská kartářka Ludmila ale prohlásila (bylo to i v hlavních zprávách), že tahle množina prvočísel je agresivní a štěstí rozhodně nepřinese. A že dnešek je dnem nevhodným na cokoliv, de facto dnem jenom na to jedno. Tři jedenáctky jsou prý mistrovská čísla, alespoň u data. (U stolu v hospodě to zas takové mistrovství není.) Dnes uzavřené sňatky se budou prý projevovat egoismem jednoho z novomanželů, dokonce se prý „může stát, že přestane brát ohled na city partnera a místo toho převládnou vlastní emoce a pocit ukřivdění.“ Tak buď je ona úplně blbá, a nebo jsme se všichni oženili a vdaly 11. listopadu.  Zato děti, které se

Použitelnost

Obrázek
Co bylo dnes, zítra není, zpívala Zlatá kozlata (1) v převzatém songu Časy se mění (2), stejně jako o pár let později Pepa Nos (3). A to je řeč o dnešku… ale co bylo včera?  Včera byl totiž Mezinárodní den použitelnosti (4), někdy též překládaný jako Mezinárodní den aplikovatelnosti (5). Ale protože jsme Češi a Apple nám není zdaleka tak vlastní jako třeba Windows, používáme použitelnost. Takže – co jsme to vlastně slavili? Tak třeba u nás na Fakultě umění a designu UJEP v Ústí nad Labem byl Den otevřených dveří (a oken, protože bylo docela teplo), a zájemcům o studium v ateliéru Vizuální design se dostalo informací o použitelnosti absolventů, zatímco nám kantorům vědomí o jejich poučitelnosti, jejíž ústeckým dnem se včerejšek rovněž stal (6). Kromě toho byli v útrobách mého ateliéru k potkání patron (7) lovců Hubert s věrným psem (8) Lajkou, sultán Osman II., kreslíři manga (9) Kojima s Tezukou či pornoherečka Julia Taylor (10), tedy elita (11) z těch, kteří včera slavili svá jubilea.

28. říjen

Obrázek
Byly toho včera plné noviny, dnes k té slávě vlají fábory a prápory (1) a země se modro-bílo-červeně třepotá na stožárech a štanglích. 93. výročí vyhlášení samostatného Československa je věru důvod k fanfarónské oslavě!    Ani vývojáři nezůstali stát stranou a vyrukovali s jubilejní mobilní aplikací MeatRoar (2), roztomilou kamarádkou pro dlouhé podzimní demonstrace.  Snad aby i popíchli dnes čerstvě šestapadesátiletého Billa Gatese, zvolili za výchozí platformu Microsoft (3) a na jejím základě postavili praktický vycatch (4). Operatérský systém Symbian zavrhli, protože jistý finský důlní inženýr (5)prošvihl své dnešní stoosmdesátiny, a nemohl tak být u korektur (6).  Co aplikace nabízí? Základní funkcí je zobrazení trikolory (7): mobil si připnete na klopu (8) a je z vás vlastenec! Zvuk cinkajících klíčů, ať už jako možnost zvonění, nebo jako budík (s možností přidání pokřiku „MIloši, končíme!“). Rolující text hymny s verzí mp3 a s možností výběru, kdo hymnu za vás zazpívá (9). Hravá

Model

Obrázek
Kdysi mi k mým dvacetinám nekorunovaný král modelů věnoval tuhle veršovánku, v níž se sice vyznával více mému tátovi než mně, kde ale jsou pro mě ukryta jiná poselství než ta oslavná.    Joža Mrázek-Hořický patřil k lidem, které dnes už nepotkáte. Básník, malíř, v tom dobrém nejspíš i ten, koho bychom dnes s nehranou úctou měli za celebritu našeho světa, a především model. Dost mě mrzí, že jako modela jsem jej už nezažil.              Být dnes modelem není zdaleka tak ceněnou profesí jako dřív. Praktikábly okupují otrávení důchodci, zamračení a neteční, a sebevědomou figuru jistou si ideálem vlastního těla abyste pohledali. Kam se dnes poděla stavovská čest umprumácké paní Ernestové, Karla, Marušky nebo Arnošta, který denně oslavoval svůj svátek, aniž kdokoli z nás tušil, jak se jmenuje doopravdy...? Kde je vám konec, trpělivě mlčenlivé víly a chladně zasněné ženy, i duchem nepřítomní mužové?    V existenci živého modelu je skryta naše potřeba stále dokola oslavovat

Další funkce telefonu nabídnou šňůrky?

Obrázek
„Zajímavý koncept před několika dny představila…,“ tak začal středeční příspěvek na tomto portálu, zabývající se nevídanými funkcemi obalů na naše telefony. Následující den se s dalším dnem sešel a svět je ohromen novou vymožeností, a to multifunkční šňůrkou k mobilnímu světu na našem krku. Inteligentní futrál je sice pecka, ale bez superinteligentní tkaničky nebude znamenat vůbec nic.  Ve zmiňovaném textu totiž není ani slovo tom, že uváděné funkce pouzder se aktivují monotónním pohupováním se řemínku, tzv. smartstringu. Ten si na nedávné konferenci no-name vývojářů odbyl svoji premiéru a nejen na betatypy je již uzavřena pre-registrace.    Jak to funguje? Jednoduše, když rozumíte fyzice stejně jako autoři tohoto převratného konceptu: kmitající šňůrka svým chvěním vytváří energii, která je akumulována v miniaturních akumulátorech (až dosud to dá rozum), ukrytých ve středovém onano vláknu, procházejícím v sinusoidílné vřetenici řemínkem od přezky k přezce (tady se začínám ztrácet); pře

Dva v jednom...

Obrázek
Přehlídka nadšení a elánu designerů ( Jak mám psát… ) celého Česka a zlomku světa je v Praze v plném proudu, ba i média ( … o nějakém designu, … ) vyslala své informátory, aby mohla poreferovat o trendech, které by rády zčeřily ( … a chtít být zase vtipný, … ) náš zlenivělý rybníček. Geekové a nadšenci ( … když pořád přemýšlím, … ) pro vychytralou elektroniku naleštili své nádobíčko a tak jako kdysi dříve patřilo k bontonu ( … jak sem dostat pocit, … ) kdekoli svírat v dlani kabelku nebo buzitašku, dnes je jedna ruka ( … že svět se předevčírem… ) chronicky zaneprázdněna objímáním rodinného miláčka. Designeři a designerky s designerčaty si navzájem obdivují své displeje ( … opět zásadně změnil, … ) a vychvalují tu kterou svou aplikaci, a Superstudio Futurama drnčí disharmonií ( … a to výjimečně nikoli úctyhodným věkem… ) kreativních vyzvánění. Kromě toho, že součástí ( … prezidenta Václava Havla, … ) je i workshop Nokia N9, vedou zejména mezi chudými studenty iPhony ( … ale odchodem muž

Od drugdje

Obrázek
Dneska sloupkařím z Chorvatska. Bezdrát se tu moc nevyskytuje, ale mají tu wifitávku, na jakou u nás nenarazíte, a to nejen proto, že nemáme moře a tím pádem ani pobřeží(1), natož ostrovy.    Z pláží tu v nepravidelných intervalech čouhají nenápadné trubky(2), které se tváří jako držáky(3) vlajek nebo slunečníků, ale ve skutečnosti jsou nejrychlejšími spojnicemi s pevninou. Skrze jednu z nich jsem nakonec i já dneska poránu(4) poslal tuhle zprávu, a předpokládám, že tuhle vychytávku aplikují i jinde než na Korčule(5), na jejímž pobřeží stojím, když jsem vám právě byl odfoukl tento(6) sloupek.  Nevím přesně, jak to celé funguje, ale místní rybář(7) mi postup vysvětlil, a já doufám, že jsem jej(8) pochopil (i když neumím chorvatsky) a že tak máte i tento pátek(9) co číst. Zkrátka(10) vezmete svoji myšlenku, zamnete ji v dlaních, napěchujete do některé(11) z trubek, a fouknete do ní; kdo ve škole zlobil(12), jistě si vzpomene na foukání rýžových zrnek verzatilkou. Pak je lepší trubku dlan

Až příští středa

Obrázek
Nechme pátek pátkem, i sobotu až úterý… protože až příští středa, 5. října, je ten výjimečný den, a hned z několika důvodů: Václav Havel(1) oslaví třičtvrtěstoletí svého života, během něhož se zvládl podepsat pod spoustu divadelních her, policejních protokolů a pár prezidentských slibů; před dvaceti lety vyklíčilo první plodící jádro operačního systému Linux, poctivě zalévané finským programátorem Linusem Benedictem Torvaldsem(2); a před stodevětašedesáti lety uvařil vilshofenský rodák Josef Groll(3) první várku plzeňského piva(4), byť omylem, jak už to u světových vynálezů bývá(5). Takže u příležitosti toho všeho spatřila světlo virtuálního světa aplikace, která všechny benefity dnešního dne shrnuje v jeden famózní(6) cadget: Havelinux12°. Díky němu se stanete teleskopcem, který je schopen se vyjádřit, aniž(7) se zpije. (Popravdě řečeno, virtuální chlast… nějak to není ono…) Předpokládá se, že prodej bude zahájen na letošním OctoberFestu(8).    Je zajímavé všimnout si, jak málo(9) sta

Technická vymoženost

Obrázek
Na tenhle termín jsme už dávno zapomněli: technická vymoženost. Dříve jí bylo cokoli – rádio, televize, auto, lednička, anténa, telefon… zkrátka kdeco, co jsme si kde technického vymohli, na prodavači, na rodičích, na době.  (Vymoženost není vždy jen technická; citové se říká vydírání, sexuální pak znásilnění. Na druhou stranu, beze vší pejorativity by náš praotec Adam býval by měl naši pramáti Evu považovat za svou vymožennost, ano, se dvěma n, neb to tehdy byla panna, to on přece z panny učinil paní. Panna přišla o n, zatímco panic ani o ň.)   Technickou vymožeností současnosti je bezesporu možnost platit mobilem. Dosud se platilo penězi, zbožím a službou, teď k prostředkům směny přibyly mobily. Chvályhodná iniciativa, je jich mezi lidstvem již tolik, že mobilně platit má větší smysl než platit jak debil za mobil.   Ale nabízí se otázka, jakou nominální hodnotu ten který mobil má. Je nasnadě, že ty chytré jsou více kryty zlatem (některé i diamanty), ty hloupější jsou běžným oběživem,

Začalo to nevinně: dvojkou burčáku k snídani.

Obrázek
Ve vlaku jsem pak stěží našel místo v kupé s dalšíma třema běžci, přičemž do slečny s číslem F147 (Radka Velikovská) bych účast na téhle akci nikdy neřekl (a ješte k tomu měla ánung o Babicích!). Z pana Petra to naopak vyzařovalo, těšil se na výkon do dvou hodin. Nenápadná slovenská studentka, která svůj příjezd do Ústí koordinovala telefonicky s kamarádkou Evi, to nakonec dala za hodinu a třičtvrtě, ale mnohem víc mne zaujala úžasným koncertem rukou, když si v týlu pletla půlmetrový cop. Dlouho jsem se rozhodoval, zda si vzít pláštěnku či ne, nakonec jsem ji nechal v báglu, a dobře jsem udělal, byla by mi k ničemu. Prvních deset bylo v klidu, pod mrakem, ale docela dusno, pil jsem všude, kde mi to nabídli. Kde byla hudba, tam jsem si trsnul, nebyl spěch, nejde mi o čas. Kde mi dali banán, tam ve mně zmizel. Prostě pohodový nedělní poobědí, byť bez oběda. Pak začlo mrholit, potom se sypaly malý krupky, a pak začlo chcát jak na samotě u lesa. A vydrželo to až do cíle. Když to začalo

Tablet it be!

Obrázek
Líbí se mi, jak někteří vizionářští zaměstnavatelé vybavují své týmy tablety s konkrétní sadou aplikací pro ten který obor. Přijde mně sympatickým argument, že šetří na haldách zbytečně potištěného papíru, a udivuje mě případná nedůvěra vybavených k vybavení. A baví mě představa, jak se některé profese s tímhle trendem popasují:    Popeláři jedním tažením upatlaných prstů vysypou všechny virtuální koše a ty jejich oranžové hřmotné obludy budou mít na boku nápis DELETE. Pinglové budou používat iPady místo ubrousků(1) a hosté si budou vybírat z menu a personál prohánět odkazy na dobroty v nejbližších lokálech.  Symfonický orchestr vybavený tablety s instrumentálními aplikacemi se vejde do jednoho autobusu, akorát činelista bude potřebovat iPady dva(2), a v operních a divadelních lóžích budou iPady fasované místo vějířů i programů. Kuchaři tablet ocení jako přenosnou plotnu(3) a hazardéři speciální kulatou edici místo rulety(4), naopak designeři kuchyňských potřeb navrhnou nové vály(5). D

Byly jste skvělý, styděl jsem se vás předbíhat!

Obrázek
Sobotní Mattoni Grand Prix Metro Běh atd. atd. se mi prostě líbil po všech stránkách. Jako loni svou úžasnou předstartovní atmosférou (cestou do sektoru C jsem potkal Lenku, což už se stává tradicí); čekáním uprostřed stáda, až nás vyženou na pastvu pro oči davu diváků, a nakonec proč ne, i tou minutou ticha za trojici hokejistů (ale tím by to už mohlo skončit); i vlastním během, kterej byl nečekaně v pohodě, pominu-li téměř trvalou TF mezi 165 a 179 (přičemž moje max. je 176... jak to, že žiju?)... kyčel nebolel (doporučuju koňskou mast!!!), neklopýtal jsem (tý tmy jsem se fakt bál), a celou dobu mě to bavilo a věděl jsem, že to Ústí za tejden dám. Všechny holky kolem jsem podezíral, že si střihly i tu ženskou pětku večer, a přesto kolem lítaj jak andělé, radost pohledět i sebou nešvihnout (jeden vedle mě sebou švihnul teda fakt parádně!), a skutečně mně bylo tak nějak stydno, předběhl-li jsem některou z nich. Jsou (jste) prostě báječný, jak se tak mezi náma vznášej, culíky se jim

Dennisi, všechno nejlepší!

Obrázek
Tenhle chlapík nejspíš netušil, v jaké epoše(1) zestárne a v jak převratné době oslaví svou sedmdesátku. Přesně před 70 lety(2) se totiž v Bronxwillu ve státě New York narodil Dennis MacAlistair Ritchie, autor programovacího jazyka C (jak si tak o tom na Wikipedii čtu, vůbec nechápu, o čem je řeč, natož to, že vůbec nejsou zmíněny jazyky A a B). Denny se svým kolegou Kenny(3) Thompsonem (4. 2. 1943, New Orleans, Louisiana) v roce 1969 vypadali, jako by právě chtěli založit ZZ Top, ale rozmysleli si to, svou fousatou imič přenechali Billymu Gibbonsovi, Dusty Hillovi a Franku Beardovi a v době, kdy tahle trojice začala brnkat v Houstonu(4) svou prvotinu Bedroom Thang(5), sesedli se a jen tak z dlouhé chvíle (kytary dali sousedovic dětem) začali skládat místo blues data statickou alokací paměti (při překladu), automatickou alokací paměti na zásobníku a dynamickou alokací na haldě (heap) pomocí knihovních funkcí, ať už to všechno dohromady znamená cokoli. Pravdou ale(6) je, že touhle krato

Co se to ksakru stalo?! Vždyť to bylo jenom 10 kiláků!...

Obrázek
Nejen nejhorší čas (když jsem to běžel prvně, dal jsem to o sedm minut rychlejc!), celkově se mně to od nástupu do startovního koridoru nepovedlo (a to, že se mi chtělo děsně na záchod, byl jen detail). Odporný horko. Nikdy v tuhle denní dobu neběhám, a k tomu 29 °C ve stínu, věděl jsem, že mě ta tepovka upípá. Maximální TP 189, když nejvyšší mám mít 176, je jasnej signál, že něco dělám blbě. (Dosud jsem měl zvukový varování vypnutý, radši nevědět, kam se to mnohdy šplhalo.) Žádná voda. Jasně, nešlo tu o minerálku, ale o boží odškrtnutí těch, který nemaj na víc (znáte ten letitej vtip, jak si nás pámbu odškrtává jednoho po druhým: „Ten je blbej, ten je taky blbej...“, ne? Ty škrtance jsme měli dneska všichni na triku a na čipu...), ale mohli ubrat na kraválu a přidat na občerstvení. A to nemluvím o tom, že v cíli, kdy by si to všichni prostě jenom normálně zasloužili, nebylo po nějaký vodě ani stopy, krom několika neviditelných koryt daleko za odbočkou do areálu. Běželi jsme po roz

Testovatel

Obrázek
V únoru mě kamarádka Lada(1) dala k testování tehdy novinku(2), a bezděky tak ze mě udělala vášnivého testovatele. Na testu jsem se do té doby vydával jen příležitostně, např. byla-li potřeba má krev nebo když jsme se s rodiči bavili o něm a mentu(3). Jo, a jednou jsem uhnětl testo(4). Ale abych nebyl za ignoranta, přiznávám, že „testy znám / už dlouhý čas / jsou dlouhé i krátké / i tenké jak vlas…“ a tak dál a dál, no prostě testou necestou. Své soužití se zelenou chytračkou jsem poctivě zaznamenával, a před týdnem jsem Ladě předal elaborát(5), z něhož pro vás dnes několikrát odcituji. Abych ale nemohl být nařčen z podjatosti, srovnával jsem Nokinu se svými modrými plavkami a s kabelou Ikea Family (to v té recenzi ale nebylo). V tomhle srovnání vyšla N8 jednoznačně jako nejlepší telefon i fotoaparát, zatímco kabela(6) se osvědčila pro uložení věcí, ale už ne jako trenky, což se pro změnu líp povedlo těm plavkám; jejich kapsy(7) jsou ale zase malé pro knihy a volat z nich (stejně jako

Na Ještěd aneb Další meta odmetena z cesty

Obrázek
Naplánoval jsem si to přesně ve chvíli, kdy přišel mejl s dotazem na závaznou účast. Hlavou mi takhle od týla skrz čelo někam támhle dopředu prolítla myšlenka to odběhnout. Pak už jsem si jen pár hodin naklikával trasu a smolil itinerář, abych se neztratil.   Čím víc se to blížilo, tím víc jsem se bál, jestli jsem si nepřenaložil. Doma jsem se radši ani nechlubil a tutlal jsem, obavy o mý zdraví jsou častým tématem. Ještě když pro mě v pátek přijeli přátelé, žena se zeptala: „A kde máš přilbu?“ Je to totiž tradiční cyklistickej přejezd z Příchovic na Ještěd. „Dole, neboj,“ zalhal jsem a co nejrychlejc se vypakoval.    Odtud tam a po svejch Po nezbytný páteční přípravě U Čápa a ladění formy v chalupě o pár set metrů níž jsme se probrali do bezmračnýho jizerskohorskýho rána. Jakkoli jsem měl naplánováno zdržet se snídaně a vystřelit na trasu dřív, než začne slunce připékat kecky k asfaltu, společný idyle jsem neodolal. Teprve když se všichni ostatní vydali na slavnost vysvěcení ka

Nač bychom se natěšili

Obrázek
Ještě pamatuju doby, kdy jsme se těšili v řádu měsíců, ba(1) i let. Od Silvestra na příští Vánoce, od prvního vstupu do školy na(3) začátek příštích prázdnin, na narozeniny za půl(4) roku.   Dneska se těšíme ze dne na den(5), a ruku v ruce s tím nad krásným displejem na ten(6) ještě krásnější. Nový iPhenis se v kapse ještě ani neohřál a dlaň vás (já mám N8) už svrbí při představě modelu, který z jabka vypadne až (až tak pozdě?!) v září. Doba je taková a zážitky se měří ve vteřinách.   Proto jsme si(7) udělali malý preview, nač bychom se měli těšit. Tak třeba nový iPat? Roztomilá záležitost od frustrovaných vývojářů v Apple na sebe(9) logicky nenechala dlouho čekat. Smacking(10) je populární zejména v lokálech nižších cenových kategorií a takováto pomůcka může ochránit nejednu z vyvinutých číšniččiných zadnic. Stejně tak čínský fejk(11) iPET, sympatická hračka ze starých plastových flašek. Sešlapané a žárem spečené displeje jsou stejně snadno recyklovatelné a oproti originálu mnohem leh