23. dubna 2011

Otestoval jsem Coziness

Každou chvíli tu čteme (a píšeme) o různých obdivu hodných aplikacích, o vychytavkách dosahovaných skrze komplikované enginy(1) a algoritmy(2), a přitom já tuhle narazil na aplikaci, kterou všichni potrebujeme jako sůl(3) nebo jako prase drbání(4). Tahle aplikace je výjimečná už tím, že je naprosto nedostupná i pro ty nejchytřejší telefony z chytrých, ba co víc, naštěstí ji ani žádný appstore nenabízí, a to vše z jednoho jediného důvodu: žádný z programátorů(5) a virtuálních(6) designérů o něčem takovém prostě nemá ani potuchy, tenhle prográmek se jim mezi jejich nulami(7) a jedničkami nemá jak vyjevit. A přitom používání je tak samozřejmé, že intuitivnější navigace(8) už není možná. Celé je to dokonce tak prosté, že se to obejde bez menu(9), a to i tehdy, kdy menu je někdy více. Už několikrát víc či míň náhodou jsem na tuhle pohodovku(10) narazil a pokaždé jsem z ní měl skvělý pocit, a nechtělo se mně se od ní odpojit a nevědět, kdy příště zas tu možnost dostanu.
Šmankote, celou dobu tu pro něco horuju a furt(11) není jasné, cože to tu tak velebím a vychvaluju; ta hračka se jmenuje Brno a je to prostě pohoda. Celou středu(12) jsem to vydržel, a aby toho nebylo málo, koukám, že místo aby tomu bylo naopak, jsou moje baterky(13) totálně nabitý!

(1) N Gin – chuťovka na entou
(2) all go – všichni jdou (angl.), riťmo – ehm… (slov.), běhavka
(3) sool – poštvat psa
(4) drbing – lékařská obdoba dabingu
(5) z ital.: pro – zmužilý, gramezza – neduživý, lid. nemastnej neslanej
(6) z ital.: virtu – ctnost, alé – do toho!; ctnostný nebojsa
(7) nulle – zmateční (fr.)
(8) NAVY – americké námořnictvo, gace – kaťata (východosl.); kalhoty slovenských námořníků sloužících v americkém námořnoctvu
(9) menuco – bažina (šp.)
(10) coziness – pohodička, lid. „ta si je nese“
(11) Furth – město v Německu
(12) střéda – vnitřní měkká část chleba (horň.)
(13) bat – délka ryby (fr.), ercolino – nohy do „o“ (it.); lid. kaprál

Manuál k aplikaci je jednoduchý a srozumitelný.


22. dubna 2011

Twittréning


Kdo mě nezná víc než jen virtuálně, může mít pocit, že jsem prageek každým coulem. Uvízl jsem snad v každé sociální síti a moudra ze mě prskají z oken všech chat, co jich chatové kolonie téhle Země nabízejí. Krom toho, že jsem už dávno přijal facebook jako seriózní médium ke sdílení své nehmotné podstaty, mám nejraději twitter. Mám totiž rád výzvu, že do 140 znaků musím dostat intelektuální bohatost své palice; myslete si, že máte milión a maličkou portmonku. A stejně jako sám vážím slova a cizeluji pointu, miluju tytéž tweety od ostatních: chytré, osobité, vtipné, ty nad kterými zůstanou nejčastěji mozek v němém a občas pimpas v příjemném úžasu stát. 
Tak jako mívám po jejich výkonu chuť potřást skutečnou rukou spoluběžcům z Denněmile, toužím v mnoha případech navázat perhuba na roztomilý plk svým přemoudřelým pošťuchem, ať to ještě nekončí. Štěbty od @Moniqques, @guerinova, @lisarah, @Chobolova, @VladMraz, @vitsoft, @terezbockova, @SemSuchar, @DaKrup, @sibiranka (její „Vítej, jaro. Zasraný klíšťata.“ si zaslouží pusu!) nebo @KacaStar zatím nikdy nezklamaly, crowsourcingy od @cermak mě vždycky vyprovokujou a pokud nebude @medicka gynekoložkou, rád budu končit v její ordinaci, protože tam bude sranda(8). Jsou prostě věci, bez kterých by byl tenhle sociálně asociální pobyt nuda. Naskládat část mozku v rámci je twittréningu do jednoho výdechu je jednou z nich.

16. dubna 2011

Závěrečná zpráva o GeeketteNite

Ano, byl jsem tam a co víc, dostalo se mně cti jako nejmladšímu ze tří geerontů (1) skrze svou geenote celou akci zahájit. Je radost, když technika funguje jak má, a údiv, když dokáže víc, než chápete. V tom prvním případě to byl soulad obrazu a zvuku, v tom druhém možnost geetovat(2) a ihned se číst na plátně spolu s osazenstvem všech geenerací. 
Jednoho pocitu se ale nemohu zbavit – že i přes všechny kladné odezvy(3) nedošlo pochopení téma mého monologu: totiž že jsem celou dobu mluvil nikoli o geekerkách jako o ženách, ale jako o kerkách(4) pro geekerky; že geekerka je kerka pro určitou komunitu. Buď jsem to podal příliš sofistikovaně(5), a nebo geekerky (a geekeři) fakt myslí jen na technologiku. Nejedna se právě chytá za hlavu(7), jak to mohla nepochopit. Dlužno dodat, že nejspíš za krásnou hlavu, protože krásných hlav na krásných figurách tam bylo habaděj(8), nakonec – byl to jejich večer.
Geeho výra, říkám si, příště více po lopatce(9), není každý geeniální. Ale z davu sálal upřímný OSX-appeal… a jeden by málem zapomněl, jak komicky slovo geek vlastně zní a co vlastně znamená(10).

(1) 1. Miloš Škorpil, 2. Janek Wagner
(2) #geekettenite je hashtag – Den hašiše (app Geeter)
(3) good echoes
(4) gee – náhončí, cercaria – larvální stadium motolic
(5) sofa – lenoška, stik – styk s měkkým i(6)
(6) i – falický symbol
(7) headcatch
(8) hub – lisovat zápustky, action – děj
(9) shoveling
(10) G-bod je bod, který nenahradí žádná aplikace
E – samohláska rozpaků
E – samohláska rozpaků
K – ozn. pro Boltzmannovu konstantu / ozn. pro konstantu popisující tuhost pružiny v Hookově(11) zákonu / zn. draslíku / ozn. rovnovážné konstanty / MPZ Kambodže / jedna z imaginárních jednotek kvaternionů / zn. jednotky termodynamické teploty kelvin / ozn. jedné ze spektrálních tříd hvězd
(11) Hákův zákon: Přátel si važ, a kdo se osvědčili, ty hákem z oceli si připni k srdci. (Shakespeare, výrobce navijáků)

Základní kvartet pro správnou geevku: 1. Mac-Up s webkamerou pro okamžitou korekci; 2. iPodprsenka s wi-fi a zapínáním na USB; 3. iPhene se 3 stupni teploty; 4. nůžky na wifinu.


9. dubna 2011

SheerCheer Free Download: Hledat!

Před týdnem byl jeden z místních článků – Poběžíte, i kdybyste nechtěli – věnován běžeckým aplikacím. Dva dny na to se česká zběhlá komunita seběhla před pražským Rudolfinem, aby odtud přesně v poledne odběhla své vesměs první půlmaratóny. O časech, prohrách i eMocích už bylo napsáno ažaž, a tak se snadno stalo, že v davu 18999 nohou (mám totiž pocit, že jsem mezi závodníky zahlédl i Jiřího Ježka) byla přehlédnuta aplikace, kterou disponovala naprostá většina zúčastněných.
Dlouho před výstřelem z Aurory v tu sobotu bylo lze vidět kolem tisíce lehkooděnců a sexyoděnek, kšírující se do spleti drátů a kabelů, šikovně propojených snad se všemi částmi těla mezi drdolem (nebo pleší) a špičkou palce na noze. Všude kolem se to rádiově a magneticky vlnilo, tepové frekvence svištěly davem a vybudíky, tepoměry, garminometry, nikeruinery a další chytré pochystátory se tetelily nadržeností obepnutých těl. Neviditelné signály z nebes se odrážely od našponovaných satelýtek, ajajpody se nahřívaly a čipy slastně sály pot z levých bot. Všichni se nepřítomně usmívali a pokud se někdo Škorpil, tak jen Štěpán na startu a v cíli zároveň. 
Pak se na konci 17. listopadu Mé vlasti vzedmula hladina Vltavy a celé Lovosice (9500 obyvatel) se vydaly k Výtoni. Napřed krokem, později skokem. Nevím, zda to bylo tím nadšením, ale vůbec jsem si nevšiml, že by tuhle aplikaci někdo spjal, nahodil nebo naklikl. Prostě se nám všem najednou rozeběhla a běžela zcela spolehlivě, a jedno, zda rekordních 59,5 minuty Lima Filemona Kimeliho nebo 157 minut mých, zkrátka klusala jak hodinky, které jsme na trati trávili. Musím uznat, je to ohromně praktická záležitost. Zkrátka, čirá radost. Stála by za patent, a já bych se nestyděl, že jsem patentát. Spoléhám na to, že na ni přijde na příští AppParádě řeč.
Nevíte někdo, jak se to jmenuje?


3. dubna 2011

Půlmaratón

Loni po velikonocích jsem začal běhat. S virtuálními a s některými z nich časem i fyzickými přáteli z Dailymile jsme se vyhecovali k Hervis půlmaratónu v sobotu 2. dubna 2011.

Atmosféra
Měl jsem chuť všechny ty nádherný slečny, ženy i báby obejmout a říct jim: holky, já vás miluju! Miluju vás, protože děláte totéž co já a děláte to skvěle!
Měl jsem chuť říct všem klukům a chlapům, pánové, i vás miluju, protože jste minimálně tak skvělí a zažraní jako já!
S velikou odevzdaností jsem se potácel předstartovním davem i stepoval v koridoru H dlouho před výběhem. Mohl jsem si oči vykoukat - promiňte staršímu muži jeho malou radost: Tolik nádherných žen neuvidíte na žádný světově proslulý pláži, tolik krásy nepotkáte nikde jinde na světě! Ač v nich samotných hraje svou nespornou roli, v mém obdivu toho sexu zas tolik není; představuju si jen, jak dobře by se kreslily a s jakou radostí.

Závod
V mým případě nejde o závod. Neběžím na čas, ani na rychlost, ale na důkaz. Dokazuju si, že to zvládnu, že to nevzdám. Zatím mně pohyb nečiní potíže, jen před koncem se mně ten druhej ve mně zeptal, jestli mě to fakt baví. Musel jsem pár set metrů jít, abych mu popravdě odpověděl, že jo. Baví, chlapče, a tělu to nevadí. Dokonce jsem si mnohokrát uvědomil, že běžím se zavřenou pusou a dejchám nosem. Žádný funění, popadání dechu, nic. Krom smrkání, ale jen, když jsem neběžel proti slunci.
Ze závodu si pamatuju jen různý lejtka kmitající metr přede mnou. Těch ženských bylo víc; z chlapů si bohužel pamatuju to jejich nekonečný flusání. Proč chlap musí furt a ženská vůbec? Zatímco ženy klusaly, muži klusaje flusali. 

Cíl
Jakmile jsem minul na Čechově mostě tu dvacítku, aniž jsem to plánoval, vylít jsem a letěl. Cítil jsem, že škobrtnout, rozflákám se na maděru, protože tělo si dělalo co chtělo. Na Kosárkově nábřeží jsem předbíhal jednoho za druhým, na Mánesově mostě jsem ostatní už jen přeskakoval. Byl jsem tak rozlítlej, že bych za cílem porazil ty slečny, co rozdávaly banány, nebejt páru šťastlivců, který se pár metrů před cílem chytil za ruce a já jen taktak to přes tu hrazdu nevzal po hlavě.
Pár metrů za cílem jsem se rozbrečel. Dokázal jsem něco, čemu bych se před rokem vysmál. Slzy z radosti.  
A ze samoty.


Prázdno
Jako bych ohluchl. Vůbec nic jsem nevnímal, bezmyšlenkovitě sežvýkal banán a spolykal pomeranč. Kde se na mně vzala ta smradlavá stříbrná věc s logem Hervisu, jak dlouho mám tu medaili? Nikde žádná ruka, která by poklepala po rameni, která by stiskla tu mou. Nikdo, komu bych směl říct, že byl taky dobrej… Samota v desetitisícovým davu je divná.
Radost 
Ta se dostavila až večer; syn mi řekl, že je na mě pyšnej. Kdo má dospělýho syna, kterýmu moc nerozumí, tu radost pochopí.

2. dubna 2011

Revoluční novinka od Apple!

Jak už je v Cupertinu zvykem, místní vývojáři nikdy nespí(1) a stále přemýšlejí, jak posunout kupředu ne-li svět, tak alespoň technologie s logem hříchu. 
Dlouho utajovanou novinkou, se kterou v nejbližších minutách předstoupí před auditorium v kupertinském kulturáku Steve Jobs, se jmenuje iPoooh a my jsme dostali exkluzivně(2) možnost představit tuto revoluční novinku českému publiku(3).
Vývojáři vycházeli z faktu, že mít všechny zásadní produkty od Apple znamená složité sdílení, nejeden dock(4) a na všechno minimálně cestovní kufr(5). Pár měsíců si proto lámali hlavy(6) a výsledek je na světě: iPoooh je iPod, iPad, iMac, iScreen nebo iCunt v jednom! Cupertiňané totiž vyvinuli nadčasovou technologii, vycházející z dosud nenápadně aplikované látky iStretch.
Technologie je založena na faktu, že všechno je natahovací(7). A co jde natáhnout, to jde i na dračku(8), protože nechat se natáhnout je přirozená lidská vlastnost.
Jak to funguje? Jednoduše: tahem do stran zařízení natahujete. Důležité je natahovat vždy kratší strany, v opačném případě byste získali iBoard, na který není žádný futrál(9).
Samozřejmostí je i opačný postup, jehož základem je banální engine iStlouch. Budete-li se držet jednoduchého manuálu(10), nemůžete nic zkazit. Samozřejmě, náhoda je blbec. Pro ten případ je určená jednoduchá aplikace, která je v AppStoru zdarma: iPril ve verzi 1.4, a s tou už pochopíte úplně všechno. Tedy – možná...

(1) Kam nemůže iChart, tam nastrčí aj ženu
(2) all-exclusive
(3) dětská hra publiky-publiky
(4) kupírovat ocas
(5) travel-cooffre od fy Samsihonite
(6) head-breaking
(7) tzv. iPadOut
(8) To be on the drutch – obchodní fráze
(9) Foot – noha (angl.); Rahle – nahoprutka (něm.), tedy nohoprut
(10) opak womanuálu

Rychlost nátahu by neměla být vyšší než 23 pixelů za sekundu.