29. srpna 2011

Na Ještěd aneb Další meta odmetena z cesty

Naplánoval jsem si to přesně ve chvíli, kdy přišel mejl s dotazem na závaznou účast. Hlavou mi takhle od týla skrz čelo někam támhle dopředu prolítla myšlenka to odběhnout. Pak už jsem si jen pár hodin naklikával trasu a smolil itinerář, abych se neztratil. 
Čím víc se to blížilo, tím víc jsem se bál, jestli jsem si nepřenaložil. Doma jsem se radši ani nechlubil a tutlal jsem, obavy o mý zdraví jsou častým tématem. Ještě když pro mě v pátek přijeli přátelé, žena se zeptala: „A kde máš přilbu?“ Je to totiž tradiční cyklistickej přejezd z Příchovic na Ještěd. „Dole, neboj,“ zalhal jsem a co nejrychlejc se vypakoval.   
Odtud tam a po svejch

Po nezbytný páteční přípravě U Čápa a ladění formy v chalupě o pár set metrů níž jsme se probrali do bezmračnýho jizerskohorskýho rána. Jakkoli jsem měl naplánováno zdržet se snídaně a vystřelit na trasu dřív, než začne slunce připékat kecky k asfaltu, společný idyle jsem neodolal. Teprve když se všichni ostatní vydali na slavnost vysvěcení kapličky v Šumburku, než se rozjedou po hřebenech Jizerek (a kde se pan doktor ohnivě zacivěl do divošky, z níž se vyklubala dcera mý kamarádky Agáta), zakšíroval jsem se do kemlbegu a odklopýtal první kamenitý úsek dolů k Tanvaldu. Ten sešup jsem absolvoval navýsost opatrně, to ani nebyl poklus, spíš popopoklus. Takovej cupyting. 
V nekonečným krpálu z Tanvaldu nad Smržovku jsem marně soutěžil se smradlavýma dvoutaktama endurových závodů, a ve Smržovce jsem v kopci pod viadukt nasadil první zásadní krok místo běhu. Vzápětí jsem minul odbočku, takže jsem si pár set metrů zaběhl (bude hůř). To jeden musí běžet na Ještěd, aby po třiceti letech potkal Honzu Placáka? Ještě že tam ale v tý hospodě seděl a potvrdil mně, že se Kostelní ulicí skutečně dostanu k Jablonecký cestě.  
Tady jsem poprvý zazmatkoval, vypadalo to na bouřku, a tak jsem se radši zeptal cyklistky, zda mám správnej směr. Když jsem jí ukázal propocenej cár itineráře, snažila se mně navigoval alespoň na Vrkoslavice, tam už bych se chytil. I tak jsem si ale zbytečně zaběhl do Nový Vsi, kde mě jednoduše poradil místní chasník formou doprava-doleva, což mi ale nezabránilo tu první pravou minout a famfarónsky si to jen tak z plezíru oběhnout přes Dolní Černou Studnici. Odtud už byly Vrkoslavice na dohled, hůř ale na doběh. To měla být zhruba půlka, 16. kilometr, ale v tu chvíli se už itinerář s garminem rozcházel v řádu jednoho kiláku. 
Normální lidi se po horách pohybujou s mapama.

V Dobrý Vodě jsem jsem poznal loňskou zpáteční trasu, následnej trail vyplaveným lesem byl takovým mým privátním Šutrem. Nedisciplinovaně jsem ignoroval pěší lávku a napříč křižovatkou jsem to vzal na Rádlo, Milíře a do Jeřmanic. To byl 24. kilometr a já byl za dosavadním maximem svých uražených vzdáleností. A tady vlastně začínal ten nejtěžší úsek, až na pár výjimek imrvére stoupání. Energetická tableta mi chutnala a nohám se líbilo, že jsem si je na pár minut natáhl před sebe.    
Při sestavování trasy mi ale nedošlo, že oproti mapě se pustý silnice mezi vesnicema neznačej cedulema s názvy, takže třeba ptát se v Minkovicích po zásadní ulici K Preciose bylo zbytečný, leta se tu neřekne jinak než Buková. Stejně tak popis orientačního místa „dům, co trčí do cesty“ znamená pro místní něco jinýho než pro odchovance městský architektury, kterýmu se zdá, že tu takhle trčej všechny. Takže jsem minul (v opačným směru skvěle značenou, ale to bych musel mít důvod se ohlídnout) odbočku k Ještědu, a teprve před dálnicí skrz Liberec mi došlo, že jsem jinde. Nechal jsem si poradit, vrátil se zhruba kilák a zbytek cesty jsem už jenom šel, neběželo to; nekonečnou cestou vzhůru k Ještědský ulici a po ní vlevo až k lanovce. Tady už kyčle dávno hlásily, že jsem to přepísk a že víc jak půlmaratón už nemám zkoušet. Pár metrů od stanice lanovky jsem viděl kabinku stoupat vzhůru, byly čtyři a další jela za hodinu, dost času na to rozmyslet se, jestli to dám až nahoru. Boj mezi uraženou ješitností a vyčerpanejma nohama. Čtyři kiláky po modrý přece dám, ne? Ksakru… Naštěstí začalo mrholit a ochladilo se, pak se rozpršelo, a když jsem pár minut po páté vylezl na Ještědu z lanovky, chcalo jak z konve, bylo jen deset stupňů a vichr. Chytnout mě tohle cestou, nedoškrábal bych se.    
Rozum výjimečně ustál sebe sama a umožnil mi nahoře se na sebe vyčerpaně usmát v zrcadle koupelny, než jsem ze sebe spláchl nejsmradlavější část únavy (z šesti hodin pohybu, skoro 34 kiláků s převýšením 1466 metrů při tepovce 142/178). 
A zatímco vichr a déšť bičovaly rekonstruovaný plášť rozhledny, zaslouženě jsme se krmili a napájeli, obsluhováni netečnýma učnicema v Hubáčkově pomníku. Ráno pak byla úplně stejná mlha jako loni, a chladno, a já se výjimečně z Ještědu vracel autmo. Kyčle bolí, ale u srdce hřeje další Benešovo vítězství nad Benešem. Pyrrhos se ještě neozval…
Támhle vlevo jsem včera byl.

26. srpna 2011

Nač bychom se natěšili

Ještě pamatuju doby, kdy jsme se těšili v řádu měsíců, ba(1) i let. Od Silvestra na příští Vánoce, od prvního vstupu do školy na(3) začátek příštích prázdnin, na narozeniny za půl(4) roku.  
Dneska se těšíme ze dne na den(5), a ruku v ruce s tím nad krásným displejem na ten(6) ještě krásnější. Nový iPhenis se v kapse ještě ani neohřál a dlaň vás (já mám N8) už svrbí při představě modelu, který z jabka vypadne až (až tak pozdě?!) v září. Doba je taková a zážitky se měří ve vteřinách.  
Proto jsme si(7) udělali malý preview, nač bychom se měli těšit.
Tak třeba nový iPat? Roztomilá záležitost od frustrovaných vývojářů v Apple na sebe(9) logicky nenechala dlouho čekat. Smacking(10) je populární zejména v lokálech nižších cenových kategorií a takováto pomůcka může ochránit nejednu z vyvinutých číšniččiných zadnic.
Stejně tak čínský fejk(11) iPET, sympatická hračka ze starých plastových flašek. Sešlapané a žárem spečené displeje jsou stejně snadno recyklovatelné a oproti originálu mnohem lehčí. A pokud výrobce dostatečně nezničil uzávěr, lze(12) jej lecčíms ještě naplnit.
Děti před Vánoci jistě ocení iPet, mechanické domácí zviřátko ve(13) tvaru placky, tak(14), jak už to u rozjetých mazlíčků bývá. Interaktivní zařízení má v dětech již odmala vyvolávat zodpovědnost při řízení motorového vozidla (protože na kolobrndě psa prostě nepřejedete).
Abychom ale nebyli jednostranní, nemůžeme nedoporučit tabletku THC(15), ze které se budete těšit vždy pár hodin a pak(16) ještě víc na jakoukoli další, hlavně co nejrychlejc, jakkoli údajně není její užívání návykové. 
Kdo se netěší, tomu čas neběží (17).

(1) ba – nízký (hait. kreol.)
(2) let – dopis (hait. kreol.)
(3) na – dobře (litev.)
(4) pool – kaluž (angl.)
(5) den – doupě (tamil.)
(6) ten – pleť (rum.)
(7) si- ano (it.)
(8) pat – poplácat (angl.)
(9) sebe – zranění (maď.)
(10) schmack – chuť (něm.)
(11) feik – kult (isl.)
(12) LZE – ozn. motoru (Chevrolet Impala, GM3500 3.5L LZE V6)
(13) ve – běda (šv.)
(14) tak – zastřešení (svah.)
(15) THC – Tretrahydrocabinol – vlhčená šatna pro sprintery
(16) pak – oblek (afr.)
(17) Benešovo přísloví

Intuitivní aplikace iPrd dokáže rozesmát kdekoliv:

22. srpna 2011

Tak jsme se skutečně sešli…

Minulej tejden ve středu večer telefonát, nějakej Rusák podle přízvuku, nemám zájem ani o nože, ani o půjčku…a ptá se, jestli ho poznávám? Ksakru, přece vím, že nikomu nic nedlužím, tak proč někdo na mě takhle? 
- Ne, nepoznávám, povídám. 
- Uaršava, napovídá mi, a mně to blesklo: 
- Piotr Supruniuk! 
- Áno, to sem ja, pametuješ? 
No jak bych se nepamatoval, vždyť je to teprve kolik? Pětatřicet let? 
- Ne, čtyržicet! Čtyržicet let, co sem ujechau.
Slovo dalo slovo, Piotr se chystá do Prahy, tenhle tejden v úterý nebo ve středu nejpozdějc dorazí se svou ženou, pochlubit se se svým dětstvím, s místama. 
- Zavolej, až přijedeš, projdem si Klamovku a okolí.
Co si budem, ksakru, vyprávět? Čtyřicet let je dlouhá doba, on byl tehdy nejmenší, já největší ve třídě. Já jsem Čech, on Polák. Začal jsem se probírat starýma fotkama; jednak já jsem velkej archivář všech možnejch dokumentů a dokladů svý existence, jednak moje maminka disponuje tunou fotoalb z posledních osmdesáti let. Dohromady jsme dohledali zhruba dvacítku nádhernejch fotek, ať už třídních (na školním dvoře první řada na lavičce sedící, druhá na zemi a tředí na lavičce stojící, znáte je taky, ne?), nebo momentky ze školy v přírodě nebo u nás na dvoře koem autodráhy, já s novým kolem na Cihelně, dny dětí na školní zahradě… ba i jednu ještě ze školky.  
Mezitím jsem obmailoval pár kluků, který jsem měl ve svým adresáři, a domluvil na středeční večír posezení v Jeep baru jednoho z nás, Lukáše Kulhánka. Během těch pár dní se ozvaly ještě dvě holky, a všichni jsme se na sebe vlastně těšili. 
V úterý večer pak Piotr skutečně zavolal, a ve středu večer jsem je v šest vyzvedl v recepci hotelu Kavalír (neskutečná spatlanina zlata, zrcadel a baldachýnů, s recepční, která si povídá sama se sebou a hází sebou jak trhlá) a Klamovkou a hlavně Pod Klikovkou jsme prošli nahore ke škole, a pak dál k Okrouhlíku a uličkama nahoru k Lukášovi. 
(Zrovna si uvědomuju, že ať se napíšu cokoli, nikdy to nebude přesně to, co jsme pak zažili.) 
Seděla tu už Eva Oblezarová, a po nás se přitrousili další: Honza Růžička, Radim Martínek, Jakub Pávek, Honza Prouza, Bořík Kopečný, Lucie Hochmanová.
(Nebudu zkoušet popsat ten večer, nemělo by to smysl. Byl totiž nádhernej.)
Převyprávěli jsme si svý životy, pobavili se fotkama, na pár jmen jsme si nevzpomněli, naopak zaznělo několik mně už dávno neznámejch. Piotr se rozmluvil česky jako zamala, a slíbili jsme si, že tu oslavíme svý šedesátiny.
(No a co dál? Koukám na to poslední slovo a příběh se vytrácí. Jedno tam ale zůstává: mám tu svou třídu fakt moc rád. S nima jsem všechno začal…) 
Před deseti dny by mě ani ve snu nenapadlo, že bysme se mohli vidět, a proč taky? Jiný lidi, z jinýho tisíciletí. Osudy, uzavřený a nebo pokračující vnoučatama. A tak jsme se nakonec sešli.

První třída (1965)

19. srpna 2011

3D telefon, to je toho

Nedávno odborným tiskem proběhla odborná zpráva, že trendem(1) dneška je telefon sice mobilní (zívám!), možná chytrý (ježiš, to je nuda!) a snad už konečně i 3D (hmmm). Buď byla stará ta zpráva, nebo(2) se autor málo staral o realitu(3), v každém případě je to záležitost přežitá a zastaralá. Každý telefon dosud byl 3D(4), to dá přece rozum! Co se ale ještě neví (ale my to víme, proto se jmenujeme Futurum), je to, že se chystá nová generace mobilních telefonů, a to s logickým označením 4D. 
Termín 4D(5) je novým, prozatím nepatentovaným označením generace komunikátorů, nesoucích v sobě tzv(6). čtvrtý rozměr. To je pojem, nad kterým si lámou hlavy(7) matematici a filozofové víc jak dvě sta let(8).
Jak je patrné z nákresu, který jsme od výrobce získali, jde onen(9) čtvrtý rozměr doslova napříč minimálně dvěma ze tří ostatních. 
Výhodou 4D přístrojů je multimediální užití v časoprostoru(10), tedy nezávisle na e-úklidu(11), protože časoprostor(12) se uklízí sám. Jak to dělá, nevím, ale užil bych to. 
Prototyp 4D telefonu by měl přijít na trh(13) někdy na podzim, výrobce zatím zvažuje, na který(14). Již teď ale je jisté, že za každý další(15) rozměr si připlatíme. Ale bude to stát za to(16) – je dobré být vždy pár kroků před dobou.

(1) tre – tři (it.), nd – Neodym (prvek s atomovým číslem 60)
(2) Nebo – černošská čtvrť v McDowell County, North Carolina
(3) real – skutečný (angl.), itu – bakterie (fin.)
(4) Dovoláš se / Do kapsy / Dostupný
(5) A, B, C, D – Kočka přede
(6) TZV – charterové lety a služby Kentucky Air Charter
(7) zkoušeli jste někdy zlomit něco kulatého? Fuška, co?
(8) slovy: 200 let
(9) onen – než vy (maď.)
(10) patent Hermanna Minkowského
(11) podle Euklida, majitele firmy 4D_Vector
(12) không-thời gian (viet.), uzay (tur.) nebo spaţiu-timp (rum.)
(13) Trail Riders of Houston – partička zájemců o off-road motocykly
(14) Farmářský? Nebo raději ~ové Sviny?
(15) dalsi – dolar (isl.)
(16) zato – uzavřený administrativně-územní obvod (rus.), např. Ozjorsk

14. srpna 2011

Dneska jako před třiceti lety



Dal jsem dneska zase Letnou (rozuměj: běžel jsem svou nedělní rozcvičku), a vzpomněl jsem si, jak jsme tu - když je to nedělní ráno - před 30 lety (slovy: před třiceti lety) ráno co ráno stepovali na burze, a měnili a kupovali a prodávali skvosty svejch fonoték, jak tomu říkali v rádiu (my měli jen desky): Floydi (hlavně pirátský desky), Genesis, Zappa, Beefheart, Magma, Fugs, GuruGuru, Velveti, to byly ty nejvzácnější úlovky. Ale taky Yes, Zeppelíni a vůbec spousta těchhle vřískounů, Jethro Tull, Residents, Devo… už si ani na všechny nevzpomenu. Tak jako my (teda - někteří z nás!) dneska virtuálně třeba na DenněMile nebo na Fejsbuku, setkávali jsme se tu se spřízněnýma dušema in natura, zmotněně neboli při všem svém tehdejším fyzičnu, a tak jako dneska běh, mudrlantství či obyčejná holčičí krása, pojily nás tehdy muzika, dobrovolný psanectví, culíky s francouzskejma sponama a spiklenectví na dnech půllitrů malostranskejch lokálů. Někdy jsme se pak před polednem rozcházeli v klidu, tisknouc v podpaží program na nedělní odpoledne, mnohokrát úprkem před zelenejma tajtrlíkama s červenýma vejložkama (jak o nich zpíval Skalák a H&V), se kterýma to tehdy ale zas taková sranda nebyla, dost často si přišli na slušnou muziku.  
A nad těma památnýma místama jsem dneska v klidu funěl, bez obav a jen s radostí, čím se za chvíli komukoli pochlubím (dneska jsou to nějaký kiláky a dobrej pocit). 

A co že tak najednou vzpomínám na dobu takhle vzdálenou? Dvě události mě poňoukly: před pár dny skončili Psí vojáci, s nimiž jsme jako Křik právě před třiceti lety začínali (přesně 21. května 1980, Stará zbrojnice, Malá Strana, Všehrdova 16; ten den volili znova Husáka, tak jsme to asi slavili nebo co), ještě tam hráli punková Energie G a O.P.N. 
A pak taky to, že mi tuhle zavolal spolužák ze základky, Piotr Supruniuk z Varšavy, že přijede do Prahy. Po 40 letech tak uvidím někoho, bez něhož jsem si tehdy neuměl představit jediný volný odpoledne, a s ním a s Radimem Martínkem (s ním byl tehdejší Piotrův odjezd domů snesitelnej) se sejdeme v JeepBaru dalšího z nás, Lukáše Kulhánka, až projdeme Klamovkou, která se za tu dobu nějak zmenšila, nebo se mně to jen zdá? 

To se to pak všelijak propojuje a míchá, uzlí a šmodrchá, a najednou těch pár dekád nějak nehraje žádnou roli. 
A ta vráska napříč tváří, kterou jsem dneska objevil při holení, je už jen takovej podpis, certifikát času. 

12. srpna 2011

O chytrých jen dobře

Předpokládám, že jste si toho všimli také. S nástupem chytrých telefonů zmoudřela spousta dalších komodit, a to i těch, které máme zažité jako naprosto blbé. Jeden nemusí chodit daleko, aby mu displej jeho chytrého přístroje zjevil, že existují Chytrá izolace (což je vlastně Chytrá pěna) pro váš Chytrý dům, Chytrý byt, Chytrý domov nebo Chytrý obchod, přijde na to, kde chcete být nejchytřejší. 
Chytrý rybář jistě uvítá Chytrý přehled vyúčtování telefonu, pokud ovšem nevlastní Chytrý měšec, případně Chytrou peněženku. A k rybníku se jistě hodí i Chytrý ručník - pro zadek a obličej (jak hlásá slogan… inu, pro ty, kteří tomu uvěří, nejspíš skutečně nemá to rozlišení partií velký význam). 
Taková Chytrá obec se pozná podle toho, že v ní je Chytrý úřad (což ale je, kdybyste to nevěděli, klání případových studií na obce zaměřených) a na povinném hřišti za humny se hraje Chytrý fotbal (ve skutečnosti logická stolní hra inspirovaná skutečným fotbalem; pokud fotbal není totéž co fotbalista, může to skutečně být chytrá hra), a pokud se tam motá i Jiří Chytrý (asistent trenéra FC Tescoma), mají vyhráno. 
Chytrý tank je prý velice milá a hlavně chytrá hračka! Předpokládá ale chytrého vojáka, a tady už to trochu hloupě skřípe. Onen skřípající prach pomůže odstranit Chytrý vysavač Vorwerk Kobold, a jen co vyluxujete, použijte Chytrý olej pro krásu Swedish Spa. Vaše pleť se doživotně rozzáří, protože Chytrá barva žije nejdéle, o tom žádná.
Chytrý pop není kupodivu moudrý představený pravoslávista, ale produkce partičky CocknBullKid, na to ale nemusím mít Chytrý katalog, stačí Chytrý vizitkář. Nejsem s to posoudit, nakolik je praktická Chytrá houba proti mykózám, když vím, že mykóza je taky houba, jíž lze naplnit Chytrý hrnek.
Je nejvyšší čas stisknout Chytrý vypínač (aneb chytré řešení pro chytré elektrikáře) na Chytrém nabíječi trakčních a startovacích akumulátorů a chytře z té přemíry chytristiky vycouvat. 
Nakonec, ten Švejk to řekl přesně. A to nemluvil (možná) o telefonech.


6. srpna 2011

Sportovní trakař


Protože dneska dopoledne mám na programu mrhání materiálem jisté nejmenovatelné(1) veřejnoprávní televizní stanice, a řeč bude o úmyslném přepadávání dopředu zvaném běh, nastal ten nejlepší oka mžik hmátnout do své dlouhodobé recenze(2) Nokie N8 (až ji konečně odevzdám, nebude už nikdo vědět, oč se jedná) pro několik postřehů, především těch, které se týkají aplikace, skrze již jsem se(3) k tomuhle přístroji vůbec dostal: Sportovní trakař(4).
Tahle věc mně neskutečně fandí. Pro nenadšence: standardně jsem gpsován(5) proprietami od pana Garmina(7) a i jeho zjištěními se chlubím všude, kde mám možnost. Ale Nejt(8), to je kamarádka do nepohody, zejména té duševní, když jde(9) nespokojenost s weekonem(10) ruku v ruce s gólem(11) dál, než měl být. Tam, kde mě Gármy chlácholí desítkou kilometrů, tam mě Nejt pošimrá jedenáctkou, ale co víc, v čase ještě kratším než Garmouš za jeho deset! To se to pak žije, to se to pak chápe víra v chytrofony, když vám takhle podkuřují. Sumasumárum(12) součet mých kročejí(13) je jen k zamyšlení, jestli nekmitám moc(14) rychle. Ale při vědomí, že kdo mě má rád, má vždycky pravdu… 
A tak jsem e sportovními trakaři konečně pochopil rčení, že s pravdou dojdeš nejdál. Nebo(15) doběhneš, to je fuk.

(1) noname = nonus – devátý, amentia – šílenost, šílenství (lat.) 
(2) re – král, cense – pálit kadidlo (it.), lid. kadikrál
(3) Sua Eminenza – Jeho Eminence (it.)
(4) SportsTracker
(5) GPSing – zaměření přes GPS(6)
(6) GPS – Gde právě seš
(7) Gar – zavřít (ir.), min – tisíc (azejb.)
(8) skejťáci pochopí
(9) JDE – JD Edwards, sotwarová spol., zal. 1977
(10) week – týden, on – na, o, v, k, při, u, po, do (ang.)
(11) goal – cíl (angl.)
(12) suma – džem (fin.), suma – součet (šp.), sumarum – hodně rumu (rum.)
(13) 1 kročej = 2 lokte = 3 pídě = 8 palců = 10 prstů = 40 zrnek
(14) moc – sliz (kat.) nebo neotesanec (rum.)
(15) nebe (chorv.)

Na jednoduchém grafu je vidět, který z přístrojů je chytřejší: