28. října 2011

28. říjen

Byly toho včera plné noviny, dnes k té slávě vlají fábory a prápory (1) a země se modro-bílo-červeně třepotá na stožárech a štanglích. 93. výročí vyhlášení samostatného Československa je věru důvod k fanfarónské oslavě!   
Ani vývojáři nezůstali stát stranou a vyrukovali s jubilejní mobilní aplikací MeatRoar (2), roztomilou kamarádkou pro dlouhé podzimní demonstrace. 
Snad aby i popíchli dnes čerstvě šestapadesátiletého Billa Gatese, zvolili za výchozí platformu Microsoft (3) a na jejím základě postavili praktický vycatch (4).
Operatérský systém Symbian zavrhli, protože jistý finský důlní inženýr (5)prošvihl své dnešní stoosmdesátiny, a nemohl tak být u korektur (6). 
Co aplikace nabízí? Základní funkcí je zobrazení trikolory (7): mobil si připnete na klopu (8) a je z vás vlastenec! Zvuk cinkajících klíčů, ať už jako možnost zvonění, nebo jako budík (s možností přidání pokřiku „MIloši, končíme!“). Rolující text hymny s verzí mp3 a s možností výběru, kdo hymnu za vás zazpívá (9). Hravá je utilita MasaMorf, jíž se váš ksicht (10) změní v tatíčkův k nepoznání. Nenápadná ikonka Ochi potěší hochy z Balkánu, pro našince nemá smysl (11).  
Šimona a Judy – kožich sneste z půdy (13).

(1) šp. banderas (12)
(2) meat – maso, roar – ryk (masa ryk)
(3) micro – mrňous, soft – ochablý; Billova přezdívka z dětství
(4) vy – osobní zájmeno, catch – chytat
(5) Fredrik Idestam, zakladatel Nokie, *1838
(6) core – jádro, c – jednotka aktivity (curie), tour – turné
(7) tre – být, couloir – chodba (fr.), lid. trojchodbí
(8) klopa – karbanátek (lit.)
(9) Marta Kubišová, Michal David, Dara Rollinsová s Karlem Gottem nebo Alexandrovci
(10) Gesicht – obličej (něm.)
(11) řec. Επέτειος του «'Οχι», řecký svátek, připomíná den roku 1940, kdy Mussolini odmítl nabízenou Metaxu.
(12) viz román Tyran Banderas (autor Ramón María del Valle-Inclán, slaví dnes 150. narozeniny; *1866)
(13) iPood – dětská mp3 bábovička

24. října 2011

Model



Kdysi mi k mým dvacetinám nekorunovaný král modelů věnoval tuhle veršovánku, v níž se sice vyznával více mému tátovi než mně, kde ale jsou pro mě ukryta jiná poselství než ta oslavná.   
Joža Mrázek-Hořický patřil k lidem, které dnes už nepotkáte. Básník, malíř, v tom dobrém nejspíš i ten, koho bychom dnes s nehranou úctou měli za celebritu našeho světa, a především model. Dost mě mrzí, že jako modela jsem jej už nezažil.             
Být dnes modelem není zdaleka tak ceněnou profesí jako dřív. Praktikábly okupují otrávení důchodci, zamračení a neteční, a sebevědomou figuru jistou si ideálem vlastního těla abyste pohledali. Kam se dnes poděla stavovská čest umprumácké paní Ernestové, Karla, Marušky nebo Arnošta, který denně oslavoval svůj svátek, aniž kdokoli z nás tušil, jak se jmenuje doopravdy...? Kde je vám konec, trpělivě mlčenlivé víly a chladně zasněné ženy, i duchem nepřítomní mužové?   

V existenci živého modelu je skryta naše potřeba stále dokola oslavovat ony tisíckrát oslavené linie, donekonečna objevovat vždy znovu objevené jistoty. V existenci těla je ukryta naše touha po něm.    
Kdo nezažil ten pocit, kdy se poprvé dotknete uhlem čistého archu baličáku a vyhlédnete přes hranu desky na modelku, která se ještě ujišťuje ve své póze, kdy se její tělo zklidňuje, zatímco vám tep stoupá, a to nikoli jen z krásy jejího těla, ale z vědomí dobrodružství, které vás skrze vaši ruku a její tahy čeká, ten přišel o radost vzniklou vlastní vůlí. O pocit, který se v mnohém dá srovnat se vzrušením při dotyku dlaně na její kůži, sice jinde a v jinou chvíli, ovšem stejně netrpělivým a lačně zoufalým.   
A pak se ruka pomalu rozjede dolů... od čela přes profil a šíji, s respektem k zázraku ňader k břichu, a téměř bezmyšlenkovitě od boku přes stehno, koleno a holeň, aby se zbrzdila v křivce nártu a prvním náznaku prstů... druhým tahem prohrábnete kadeře, na zádech minete detail lokte, v kříži zpomalíte stejně, jako byste jej měli na dosah rtů, a křivkou stehna a lýtka slétnete ke kotníku, kde pata váš volný pád zastaví. 
Na chvíli se proberete ze sna, prohlédnete si modelku a pak svému oživovanému snu dáte možnost slyšet, vidět, cítit, líbat, hladit, tančit i stát, jistými a téměř bezmyšlenkovitými tahy dáváte obrysu objem a v siluetě se zjevuje vaše představa o povaze skutečnosti.     
V tu chvíli jste svoji a všechny její detaily jsou ve vašich rukou. Tvar dostal obsah a touha došla naplnění. A přitom jste nedělali nic jiného, než hladili obyčejný papír.   
Kreslení je zázračná činnost. Tátovy kresby a rytiny aktů jsou toho důkazem. Jakkoli se mu ruce třesou tak, že ledva donese k ústům hrnek s čajem nebo sklenici vína, jakmile se tužkou opře o papír nebo šábrem o kámen, nezpochybnitelná jistota je vede v jediné možné čáře, která má hlavu i patu a na jejíž ňadrech či zádech můžete oči nechat.   
Tohle umět znamená mít radost a štěstí.
Alespoň pro mě, a navždycky. 

21. října 2011

Další funkce telefonu nabídnou šňůrky?

„Zajímavý koncept před několika dny představila…,“ tak začal středeční příspěvek na tomto portálu, zabývající se nevídanými funkcemi obalů na naše telefony. Následující den se s dalším dnem sešel a svět je ohromen novou vymožeností, a to multifunkční šňůrkou k mobilnímu světu na našem krku. Inteligentní futrál je sice pecka, ale bez superinteligentní tkaničky nebude znamenat vůbec nic. 
Ve zmiňovaném textu totiž není ani slovo tom, že uváděné funkce pouzder se aktivují monotónním pohupováním se řemínku, tzv. smartstringu. Ten si na nedávné konferenci no-name vývojářů odbyl svoji premiéru a nejen na betatypy je již uzavřena pre-registrace.   
Jak to funguje? Jednoduše, když rozumíte fyzice stejně jako autoři tohoto převratného konceptu: kmitající šňůrka svým chvěním vytváří energii, která je akumulována v miniaturních akumulátorech (až dosud to dá rozum), ukrytých ve středovém onano vláknu, procházejícím v sinusoidílné vřetenici řemínkem od přezky k přezce (tady se začínám ztrácet); přezky ovšem nejsou ledasjaké, jsou z vodivé hlitiny a skrze senzory, umístěné po stranách záhyblivého prvku, absorbují vnější vlhkost a tou přes miniaturní minimlýnská minikolečka rozkmitají pididynamíčko, a energie z něj je zdrojem všech dalších zázraků, včetně dobíjení samotného přístroje (a tady už mi rozum stojí). Tento převratný doplněk nese pracovní název iCord, a my budeme rozhodně u toho, až se s ním roztrhne sáček. Českou verzi lze objednávat zde. 

Principem je tzv. motus oscillatus, neboli pendulace:

14. října 2011

Dva v jednom...

Přehlídka nadšení a elánu designerů (Jak mám psát…) celého Česka a zlomku světa je v Praze v plném proudu, ba i média (… o nějakém designu, …) vyslala své informátory, aby mohla poreferovat o trendech, které by rády zčeřily (… a chtít být zase vtipný, …) náš zlenivělý rybníček. Geekové a nadšenci (… když pořád přemýšlím, …) pro vychytralou elektroniku naleštili své nádobíčko a tak jako kdysi dříve patřilo k bontonu (… jak sem dostat pocit, …) kdekoli svírat v dlani kabelku nebo buzitašku, dnes je jedna ruka (… že svět se předevčírem…) chronicky zaneprázdněna objímáním rodinného miláčka. Designeři a designerky s designerčaty si navzájem obdivují své displeje (… opět zásadně změnil, …) a vychvalují tu kterou svou aplikaci, a Superstudio Futurama drnčí disharmonií (… a to výjimečně nikoli úctyhodným věkem…) kreativních vyzvánění. Kromě toho, že součástí (… prezidenta Václava Havla, …) je i workshop Nokia N9, vedou zejména mezi chudými studenty iPhony (… ale odchodem muže, …) posledních verzí. Je to o to větší paradox, že zatímco Designblok spěje (… který změnil svět vnímání designu stejně…) svým programem ke své katarzi (… jako jablko změnilo svět Adama a Evy…), ikona designu těch chytrých kámošů v kapsách či moudrých plochých kámošek v dlaních (… a sen se stal skutečností: …) došla po těžké cestě ke svému cíli (… pane Jobsi, sbohem!).

Ani nevíme, pod jakým vlivem design je:


6. října 2011

Od drugdje

Dneska sloupkařím z Chorvatska. Bezdrát se tu moc nevyskytuje, ale mají tu wifitávku, na jakou u nás nenarazíte, a to nejen proto, že nemáme moře a tím pádem ani pobřeží(1), natož ostrovy.   
Z pláží tu v nepravidelných intervalech čouhají nenápadné trubky(2), které se tváří jako držáky(3) vlajek nebo slunečníků, ale ve skutečnosti jsou nejrychlejšími spojnicemi s pevninou. Skrze jednu z nich jsem nakonec i já dneska poránu(4) poslal tuhle zprávu, a předpokládám, že tuhle vychytávku aplikují i jinde než na Korčule(5), na jejímž pobřeží stojím, když jsem vám právě byl odfoukl tento(6) sloupek. 
Nevím přesně, jak to celé funguje, ale místní rybář(7) mi postup vysvětlil, a já doufám, že jsem jej(8) pochopil (i když neumím chorvatsky) a že tak máte i tento pátek(9) co číst.
Zkrátka(10) vezmete svoji myšlenku, zamnete ji v dlaních, napěchujete do některé(11) z trubek, a fouknete do ní; kdo ve škole zlobil(12), jistě si vzpomene na foukání rýžových zrnek verzatilkou. Pak je lepší trubku dlaní ucpat, aby protitlak(13) z pevniny neudělal z vaší ideje zvratek.   
Velikou výhodou celé procedury je i to, že vlastně nepotřebujete ani poštovního správce, natož kastlík(14), a zavináče tu plavou samy od sebe, ani už nikoho nezajímají.   
Stále máme Chorvatsko jako destinaci vhodnou tak akorát k vyválení těsta vlastního těla na písečné plotně(15) Jadranu, a ani delegáti nám v poznání svérázného hardwaru(16) rozhodně nejsou ku pomoci. Teprve kontaktem s místními surfaři a brausery zjistíte, že se tu prostě dějou věci(17) mezi webem a zemí, na něž přijít nám suchozemcům ještě nějakou tu sezónu potrvá(18).   
V tu dobu ale už budou Chorvati zase o pár štanglí před náma.     

(1) obala, (2) cijevi, (3) posjedniki, (4) jutrom, (5) brusle (slov.), (6) ovo, (7) ribar, (8) ga, (9) petak, (10) jednostavno, (11) neki, (12) ljut, (13) natrag tlaka, (14) kutija, (15) ploča, (16) tvrdi keramika, (17) stvari, (18) kavárna v Praze 6. 

Místní správce sítí s turistkami WAN a LAN: