Pěšky nebo běžky
Dávno tomu, co jsem měl běžky. Takové celé dřevěné, s tím vázáním v čelisti, a boty se třemi dírkami pod špičkou. Nejsem nejmenší, takže lyže měřily 220 centimetrů a hole o šedesát čísel míň. Ne že bych měl tenhle sport kdovíjak rád, právě dík mé výšce mi vždycky dělalo velkou potíž udržet rovnováhu a neskácet se napříč stopou, a vyjížďky byly vždycky víc traumatem než zážitkem. Pak mi syn jednu lyži zlomil a bylo po běžkování.
Současné mrazy, hrozby chumulení od západu a Danieliny zánovní kraťoučké běžky opřené ve sklepě mě dovedly do nedalekého ski-všeho a odtud jsem si odnesl parádní set, jen jen se zakopnout a jet, tím prazvláštním táhlým krokem, který mně vždycky dokáže (samozřejmě že jen u ostatních) rozesmát.
V krámě jsem potkal kamaráda Borise Jirků. Také se chystal odnést si svou sadu, také není z nejmenších. Domluvili jsme se, že v neděli se protáhneme Hvězdou, žádnej kvalt; on po operaci, takže v klidu a bez vypětí, a mně to zatím líp nejde. Tak uvidíme.
O to všechno tu ale nejde. Přemýšlím marně, co mi bránilo se čtyřicet let víc hýbat nebýt línej vůl. Protože v těchhle jednoduchých pohybech nohama vidím úžasnou a nádhernou činnost, a s každým návratem z jakkoli dlouhého poběhu se cítím o něco mladší a čilejší. Takže kdybych býval byl začal s pohybováním se čistě pro radost dřív než před čtyřmi roky, býval bych teď byl mladší o dobrých dvacet let. A až by slezl sníh a přestalo mrznout, troufl bych si na ultramaratón a dal bych ho.
Takhle mi ale zbejvá jen prošoupat zasněženou Hvězdu, byť s Borisem.
A je jedno, jestli pěšky, nebo běžky.
Současné mrazy, hrozby chumulení od západu a Danieliny zánovní kraťoučké běžky opřené ve sklepě mě dovedly do nedalekého ski-všeho a odtud jsem si odnesl parádní set, jen jen se zakopnout a jet, tím prazvláštním táhlým krokem, který mně vždycky dokáže (samozřejmě že jen u ostatních) rozesmát.
V krámě jsem potkal kamaráda Borise Jirků. Také se chystal odnést si svou sadu, také není z nejmenších. Domluvili jsme se, že v neděli se protáhneme Hvězdou, žádnej kvalt; on po operaci, takže v klidu a bez vypětí, a mně to zatím líp nejde. Tak uvidíme.
O to všechno tu ale nejde. Přemýšlím marně, co mi bránilo se čtyřicet let víc hýbat nebýt línej vůl. Protože v těchhle jednoduchých pohybech nohama vidím úžasnou a nádhernou činnost, a s každým návratem z jakkoli dlouhého poběhu se cítím o něco mladší a čilejší. Takže kdybych býval byl začal s pohybováním se čistě pro radost dřív než před čtyřmi roky, býval bych teď byl mladší o dobrých dvacet let. A až by slezl sníh a přestalo mrznout, troufl bych si na ultramaratón a dal bych ho.
Takhle mi ale zbejvá jen prošoupat zasněženou Hvězdu, byť s Borisem.
A je jedno, jestli pěšky, nebo běžky.
Hm...jestli nějakej sport fakt nesnáším, tak jsou to běžky. Mám pro to tolik argumentů, že snad napíšu protičlánek.
OdpovědětVymazatNapiš, prosím. Ale vem v potaz, že nejsem ten, kdo tenhle sport snesl jako první! :-)
Vymazat