27. července 2012

Dostalo se nám rozhřešení!


Svět je rychlejší než nejrychlejší procesor, a náskok počítačů před lidstvem začíná mít podobu Saganových úniků na Tour. Pod tlakem doby jsme se i my rozhodli ve škole obnovit strojový park, a nahradit stárnoucí iMacy (1) s pomalou 3TB RAM novými strukturami. A protože jsme ateliér Vizuální design a vizuálnem se zabýváme dnem i nocí (2), samozřejmě jsme sáhli po posledním výkřiku technologické módy, po betaverzi (3) virtuálního CPU iBsolution (5), zvláště když nám ji z Cupertina nabídli k vyzkoušení (6) a k recenzi. 
Popravdě řečeno, práce s touto technologií zásadně převrací vnímání kreativních postupů zažitých třemi desetiletími lopoty s fyzicky existujícími počítači. 
Když jsme v ateliéru vybalili krabici (8), co krabici!, takovou větší obálku (obr. ), jako lidé i jako designeři jsme s úžasem valili oči nad promyšleným designem celého produktu. Anžto vizuální projektor, nedisponuje iBsolution ani monitorem, ani motherboardem, natož fatherboardem (9), a stejně tak klávesnice je pouze iluzorní záležitost. I to, co bychom jindy nazvali myší (10), je ve skutečnosti jen hrouda vzduchu, kterou si přizpůsobíte dlani či pracovnímu prostoru. V případě iBsolution se totiž již nejedná o desktop, ale o spacetop (11), tedy o prostor, kam dosáhnete (v případě pracovních pokynů, tzv. work-struction) a kam dohlédnete (v případě pracovní plochy). Se znalostí technologie iBsolution tedy stačí stát uprostřed libovolné místnosti (12), ve vzduchu zatančit prsty po neviditelné klávesnici (13), pravou rukou párkrát zavlnit mauzem a na stěně zkontrolovat náhled úkonu (14). Vše je samozřejmě dokonalá iluze, kterou ovšem lze na rozdíl od vidiny zhmotnit snadným uložením na běžný Cloud, který je součástí standardního vybavení (15). 
Zatím zásadní překážkou využití technologie iBsolution je mizivé pokrytí wi-fi standardu IEEE 804.22, ale o tom zas jindy. Pokud vývoj půjde směrem, který iBsolution naznačuje, vbrzku nám bude dáno zjistit, kolik místa nám zabíraly kdysi (!) stolní počítače a notebooky. Studenti si technologii pochvalují, a škole umožnila zásadně snížit stav IT, protože technologie je spravována na dálku (16).

Psáno pro Reflex a pro radost.

(1) iMac 56" i8 9.65 GHz, Retina2+
(2) tzv. day-by-night system, umožňuje pracovat i za tmy
(3) alfa-verze měla mouchy (4)
(4) gama-verze už disponuje konverzí FlyGlue3
(5) parafráze božího „absolution“ zvítězila v mezinárodní soutěži Applegration 2012
(6) Lexa Apple u nás učil design tramvají (7)
(7) What came the first, the tram-way or Apple?
(8) milých 3,2 kg včetně manuálu a poštovních razítek
(9) grandfatherboard jako záložní disk se neosvědčil
(10) iMouth, lze ji totiž ovládat i řečí (zatím jen oxford. angl.)
(11) z něm. Speisetopf – hrnec na vaření
(12) randomestic; definice na str. 98 manuálu
(13) málem jsme ji přehlédli; v krabici se skrývá ve formě náprstků (thimbles)
(14) rozlišení si nastavíte sami, musíte znát jen počet dioptrií, svítivost osvětlení, RAL číslo barvy omítky a půdorys: snadným součtem všech jednotek získáte vstupní kód pro iLusion.
(15) po hard-waru a soft-waru konečně přichází ooph-ware
(16) distanservice, zatím jen v USA

JIž samotná keynote předznamenala fenomenální úspěch!

26. července 2012

Chvála Anen


Dneska mají svátek Anny. Tak všem jim přeji hezký den, a v duchu svého nedávného dumání o existenci panenské paralely k panickému strachu mě dnes nemohla nenapadnout podobná myšlenka, a to, jak je to s Annou.

Anen je tolik, že je nejsem s to anni spočítat. 
Tak třeba anenský stud. Každá stydlivá Anna ví, o čem je řeč. Červená-li se panna, u Anny mě to maně taky napadne, a to nejsem lingvistický annarchista.
Studu Anny se nelze divit, protože přijde-li panna pohlavním styčením (podle vzoru vztyk – vztyčení; tedy nikoli skrze cokoli zdánlivě příbuzného s tyčí) o své panenské „n“ a stane se paní, Anna se ztrátou prvního či druhého „n“ stává pouze zastaralým osobním zájménem. Osud annektovaných Anen je vedle panen při ztrátě anenství nezáviděníhodný. 
Skloňujíce Anny plurálně se zejména v genitivu můžeme Anen dotknouti, pokud nezdůrazníme, že genitiv nemá nic společného s genitálem, že je pouhým substantivem mezi nominativem a dativem, a k annálnímu sexu má stejně daleko jako annanas k annýzu.
Dost již bylo annachronismů, blíží se jednak žně (Anni zrno nazmar!), jednak olympiáda v Annglii, a schválně, jakou roli letos sehrají annabolika a s kolika fyziognomickými annomáliemi se tam setkáme? Jistě, sem tam nějaká annorektická běžkyně... ale je-li olympijská annamnéza založena na annonymní neinformovanosti, je nasnadě, že sportovní výkony musí nutně ustoupit důsledné annalýze, bez ohledu na to, že tato se stane terčem annekdot a annimálních žertů.  

Nikdy by mě nenapadlo – a koho z vás? –, že pouhá gratulace Annám se změní v takovou annabázi a že čtenář – an si nutně připadá jako v annoptiku či pod vlivem annestetika, neřku-li annalgetika ordinovaného annalfabetem mého jména –, třeba z Anenských Břežan může mít pocit, že jej škrtí veliká annakonda annebo jej honí pannda.

Zbytečně zde hledáte nějaký annagram, annotaci annebo dokonce annodu. 
Mějme Anny za annděly, přejme jim den jak malovanný, a komu dnes nevyšlo onno přísloví, že „svatá Anna, chladná ránna“, ať kvůli tomu nedělá ranndál. Aspoň teda u nás v panneláku ne.


Psáno pro Anny a pro Reflex.



20. července 2012

iPhoneAir prozrazen!


Svět nedočkavě čeká na uvedení iPhonu 5. generace (1), servery spekulují nad vymoženostmi a vyfikundacemi (3) budoucího evergrýnu (4) a Samsung potají natáčí sérii reklam na svůj postposlední model (5). 

Týž svět ale vůbec netuší, že mezitím Apple tajně zkoumá možnost virtuální klávesnice (6) pro zcela přelomový mobilní telefon, svým designem oslavující retrostyl druhdy populárních mobilních véček (7), ale vším ostatním vybavením reflektující součásné trendy a technologie, z nichž většinu sám patentoval (8) nebo se je teprve zaregistrovat chystá (9).

Redakci Everythingyouwanttoknowaboutiphone.press (10) se podařilo z okénka heliokoptéry náhodně vyfotografovat jednoho z inženýrů (11) nad plány budoucího iPhoneAir, stylového doplňku k MacBookůmAir. Z plánů, které jsou na tajných fotografiích zachycené, dokázali redaktoři vytvořit hrubý náčrt zanedlouho prezentovaného přístroje.

Jak je z vizualizace patrné, iPhoneAir vychází designem ze svého většího MacBratraAir. Horní kryt s Retina+ displayem (12) již nikoho nepřekvapí, ani miniaturní klávesnice rovněž věrně kopírující design notebookové předlohy. Co činí přístroj přelomovým (13), je fakt, že klávesnice je pouze iluzorní (14), protože rovněž spodní kryt je vyklápěcí, a klávesnice se tak ocitá v prázdném prostoru (15) a její existence je pouze vizuální. 
Koncept ještě není úplně dokončen, a prozrazení nejspíš celý proces zkomplikuje, tím spíš, že až si tento článek přečtou vývojáři ze Samsungu, vymyslí něco nemlich stejného (16).


Psáno pro Futurum, ale budoucnost mezitím zanikla, tak pro Reflex.

(1) možná už 7. srpna 2012!!! (2)
(2) nejspíš ale až září nebo říjen, případně listopad, možná i prosinec
(3) Wi-Fi Coon Dance – nový protokol komunikace mezi aplikacemi
(4) tzv. futurevergreen
(5) Galaxy iPhake, s českým manaželem v roli přístroje
(6) technologie virt-board, patent. č. 200930291072.6662/US3258ZZ4857SW355
(7) alternativní dvojité véčko se neujalo, nebyl vyřešen leporeloading
(8) přátelé škádlí Tima Cooka přezdívkou patentát
(9) mj. nástupce véček – zetko  
(10) EYWTKAI z portfolia EYWTKAIPress
(11) nejspíš Harvey Compostello, podle jizvy na čele
(12) + znamená navýšení rozlišení o půl bodu, tedy na 326,5 dpi
(13) breakthroughing process
(14) technologii iLusion vzýval jak Steve Jobs, tak autor článku: „Kino Illussion jsem miloval.“
(15) angl. void, známější pod německým termínem Leerheit
(16) těsně před uzávěrkou jsme zjistili, že mají poradu v 11:00 JKČ (17)
(17) jihokorejský čas +7 hod.

Přelomová technologie pouze vizuální klaávesnice

15. července 2012

Udělal jsem si radost a viděl vycházet Měsíc.

Nádhera. Prostě skvost. Asi je nelze pochválit všechny, ale třeba takovej Bruce Willis, kterýho mám spojenýho s nezranitelnýma drsoněma a chladnokrevnýma zabijákama, ten je tady jako sice prostej, ale tak neskutečně kamarádskej polda, a přitom tak svůj ze všech svých předchozích rolí, až to dojímá. Bill Murray je prostě Bill Murray, je úžasný, jak tenhle chlap nemusí nic hrát a přesto je to pan herec; kdyby žil, skvěle by ho daboval Jiří Sovák.
Nebo Frances McDormand... jakou maminu ta ze sebe tady umí udělat! Šizuňk z Loupeže po italsky nebo z Klubu rváčů Edward Norton, napřed robotickej skautskej demagog a na konci kámoš, kterýho hledáme celej život... no a samozřejmě úžasnej Jarred Gilman v roli Khaki skauta–samotáře, zamilovanýho do skvělý Kary Harward! Tahle ústřední dvojka, s celým svým příběhem a útěkem a skautskou svatbou (jedna z nejlepších scén, fakt že jo), to je koncert vtipů a nádhernýho scénáře. Jak to, že těm amíkům se to vždycky takhle povede, že tam, kde s tím počítají, tam bulím, a jinde že toužím chytnout nejbližší ženskou za ruku a ověřit si, že je to skutečně silnej okamžik?
Kromě příběhu má ten film ještě dva hodně silný momenty: jedním z nich je nádherná grafika úvodních titulků, hlavně timing s obrazem, i jejich fantastická animace na závěr (grafiku dělala Jessica Hische), a pak ještě na konci výčet hudebních nástrojů tak, jak se přidávají v závěrečný skladbě (autor Alexandre Desplat), připomíná to Oldfieldovy TubullarBells... i proto je škoda a hřích odejít z kina před posledním titulkem.
Měl jsem dneska narozeniny a – jak to asi známe všichni – celej den čekal, že mě někdo obejme a dá mi najevo, že mu na mně záleží. Protože jsem ale doma sám, dal jsem si tenhle film jako dárek, a ten mě dojal a dal mi možnost pocit souznění prožít.
Bylo to fajn: Až vyjde Měsíc / Moonrise Kingdom (režie Wes Anderson).

Grafika filmu od Jessicy Hische je prostě fantastická!



13. července 2012

Piky piky na hlavu!


13. 7. 2012   |   Přesně před devadesáti lety byly v obecných školách mezi povinné předměty zařazeny občanská nauka a ruční práce, a pro děvčata také tělocvik a nauka o domácím hospodářství. Po devadesáti letech učení neumíme ani jedno. Domácí hospodářství se nám drolí pod rukama, deset miliónů párů levých rukou hovoří samo za sebe (dobře, tak jen pět miliónů), těla cvičí s námi než naopak a o dopadu občanské nauky se lze učit ve sněmovně. 

Na Vlastu Parkanovou v posledních týdnech padly milióny jedniček a nul v řádcích virtuálních konimentářů, takže si říkám, že o ní nebudu psát, a nebudu a nebudu… a stejně píšu. Svůj mediální casaštyk si užívá ažaž, jedná se rovněž o citlivé téma: Vlastin syndrom získané ztráty imunity, byť získané za poněkud dramatických okolností formou hlasovaného odběru imunity kdysi nabyté, to není téma k sarkasmu ideální, natož pak v pátek třináctého. I když ten dnešní pátek třináctého je po lednovém a dubnovém tím pověstným třetím třináctým pátkem a zaplaťpámbu letos už posledním, protože příští bude až za rok v září. Ten dnešní je rovněž třináctým pátkem třináctého po 13. lednu 2006, kdy se k tehdejší smůle krajských hejtmanů s nimi pohádal tehdejší ministr zdravotnictví Rath, který řekl, že „má spoustu důkazů, které svědčí o velice zvláštních majetkových přesunech v některých krajích.“ Třináct třináctých pátků a od smůly je upatlaný Rath, a teď ještě Parkanová.
Kdo z vás ale ví, proč se Vlasta příjmenuje tak, jak se příjmenuje? Její příjméno totiž vysvětluje mnohé: parkan (alias parkán, na Plzeňsku perkén) býval totiž částí hradebního opevnění, prostorem před vlastními hradbami, z vnější strany chráněný menší zdí nebo náspem. Zdi se říkalo parkanová. Takový prostor umožňoval krytý pohyb obráncům a zvyšoval aktivní ochranu opevnění. Někdy byl parkán i zdvojený, případně vícenásobný. Takže taková zděná imunita vůči nájezdníkům. Historici mi jistě potvrdí, že překonat parkanovou (zeď) znamenalo dobýt hrad – natož sněmovnu – raz dva. 
(Nebo by vysvětlením mohla být skutečnost, že parka je vojenský kabát, a nová parka je logicky parka nová. Institutu nového kabátu používá nejen naše politika požehnaně, a na resortu obrany je převlékání parek stejně rozšířené jako jinde převlékání klotových plášťů či fraků na premiéry.)
Ve Vlastě je vlast slovním základem, a tak je nasnadě, že vlast a její hradební nedobytnost byly ideálními předpoklady pro funkci ministryně obrany, tedy resortu, který se konkrétně bez casáren prostě neobejde. 
Dnes paní JUDře už nezbývá než se v hloučku zrádných spoluhráčů opřít čelem o zeď (a nemusí to být zeď parkánová), zakrýt dlaněmi oči a pikat: Piky piky na hlavu, za vlast tu už nehraju. Už jdu!

Psáno pro Reflex.


6. července 2012

Výcvik

„Ke mně!“, houkl jsem a přátelsky se podíval směrem ke svému psu na opačné straně parčíku. Ten zaujatě držel čísi stopu v trávníku a mě si nevšímal.
„Garpe, ke mně!“, zavolal jsem a udělal krok kupředu. Abych dodal svému povelu váhu, rozpřáhl jsem přátelsky obě ruce a usmál se. Pes, který se mezitím vydal stejným směrem jako já, zaregistroval jiného psa pár metrů vlevo.
„No tak, Garpe, ke mně!“, zvýšil jsem hlas a udělal pár dalších vstřícných kroků směrem k němu. Zrovna očůrával značku „Děkujeme, že máte svého psa na vodítku" a chystal se jít k pískovišti.
„Gar-pe! Ke-mně!“, zavelel jsem už skutěčně rázně a rozešel se za ním, protože se právě začetl do novinek na kandelábru, pak se posadil a netrpělivě se rozhlížel, aby ještě o něco nepřišel.
„Garpe? Tys mi nerozuměl? Nevíš, co je to ,Ke mně‘?“, ověřoval jsem si za pochodu s důrazem na každou slabiku leta svého výcviku a hrál si při tom významně s karabinou na vodítku. Pes se smál a ohonem vířil prach za zadkem.
Konečně jsem k němu došel, pohladil jej po temeni a opatrně zacvakl karabinu do obojku: „Hodnej Garp, šikovnej pejsek!“, pochválil jsem jej a spolu jsme se vydali k Lichtenbergovi pro zasloužený rohlík.


Pepino Temporada Coming Soon!



Karlovarský filmový festival se řítí k sérii nejveselejších večírků a k nejúžasnějším špektáklům, promenádami se promenují polo i celebrity, kdejakou aktualitu ví čtenáři Reflexu dík Čermákovi a hashtagu #kviff dřív než její aktéři, a nelze se proto divit, že ze všeho lesku a komplementárně zeleného vidění od zírání do červeného koberce před Thermalem naprosto zapadly dávno avizovaná premiéra i první týden projekcí dlouho očekávaného akčního romantického thrilleru Pepino Temporada, fenomenálního zpracování jednoho z nejstarších prázdninových příběhů, co jich svět zná, tentokrát středojihoevropské provenience. Film s neuvěřitelným rozpočtem 227 614 860 forintů (20 314 500 korun) a 132 326 786 peset (270 998 475 drachem), vzniklý ve španělsko-maďarské koprodukci s řeckým kapitálem, jednoznačně aspiruje na vítěze všech letních festivalů, kde bude promítnut, ale i těch, kde na něj ani nedojde. Poválečný příběh o osamění, o lásce muže k ženě, ženy ke koni a koně k ovsu, o citech opětovaných, opěvovaných a objevovaných, o vší té kráse kolem, o bezbřehosti lidského počínání a o vesmírném nesmírnu, příběh o utrpení a chuti k jídlu klátí diváky v kinech napříč světadíly a jen za prvních šest dní promítání vydělal částku rovnající se hrubým domácím produktům poloviny zemí Evropské unie (bez Francie, Německa a nás). 
V příběhu odehrávajícím se v několika evropských metropolích, v metru a v polích excelují ve svých vedlejších rolích zejména mladistvě libí Pietro Sommerloch a Stella Gurkeårstidová, kterým nonšalantně sekundují vatikánská herečka Cetriola Stagioneová, irská diva Séasúr Amaideachová a zejména letošní objev Αγγούρι Εποχή z Řecka. Tato trojice se zhostila svých hlavních rolí s bravurou hvězd Hollywoodoo a jestli nedostanou Oscara, bude to korupce. Famózní práce uherského kameramana Uborka Időszaka (mj. Magyar kutya, trhák z roku 1926) podepřená citlivým sestřihem a hudbou baskického troubadúra Tuntuna Denboraldiana j.h. vychází vstříc pečlivé režii ostříleného Estonce Väljaspoola Hooaegy (kterého si pamatujeme z válečné trilogie Kurksõda – ostřílečka v závěru 2. dílu patří k bronzovému fondu pobaltské kinematografie). 
Z příběhu Pepina Temporady se můžeme těšit již nyní, kdy jej uváději všelijaká kina, televize i denní tisk. Více na www.PepinoTemporada.www a vůbec.

Psáno pro Reflex.

Plakát k filmu se objevil mimo jiné v Teplicích.