Dolejš už to nejde!

Jen co jste se probrali z absťáku způsobeného nedostatkem samohonky a v nově okolkovaných čutorách utopili rozum, zvládli jste během jednoho víkendu poslat tuhle zemi zase o pár desítek let zpátky, přebarvit blednoucí modrý nátěr krvavě červeným s prosvítající oranžovou… ani ne měsíc nedobrovolné střízlivosti a v palicích máte zas vymeteno.

Cože, vy se v tom odstavci nepoznáváte? Mluvím přece k vám, k zastydlým alkoholikům bez rozumu, kterým je putna, co je psáno na etiketách stejně nesrozumitelných jako vaše rozumování těsně před zavíračkou u vás v nálevně, k vám, voličům komunistů a všech dalších prozřelých pademokratů s frňákem rudým od věčného nasávání čehokoli a s myšlením stejně rudým ze závisti a z potlačované zloby nad vlastní neschopností čehokoli poctivě dosáhnout.

K vám mluvím, protože kdo jiný než pitomec jako vy je schopen naházet jak vidlemi hnůj za hlavu všechen rozum, vkus a víru? 

Radši oslepnete, než byste za střízliva byli s to pochopit, že některá svinstva měla být už dávno zakompostována, zahrabána v rohu zahrady, která po mnoha letech zase začínala být sadem víc než džunglí, a jediné, nač se z ní těšíte, je nejspíš každoroční sklizeň bezpracně zplanělých švestek na nekolkovanou pálenku, do chvíle, než zanedbávanou zahradu pohltí bolševník a vy se začnete zas rozhlížet, do které cizí zahrady byste zase vlezli. 

Přes všechnu zrůdnou rudost posledních dvou víkendů budou oba patřit k těm nejčernějším posledních let. Notoričtí lháři a závistivci nám připomenou, co pro ně vždycky znamenaly pravda a láska…