Ještěd 2013


Támhle dozadu a nahoru mě to čeká.
Tady jsem ho zahlédl poprvé!
Celej den dneska chodím jak kachna, a rozchodit se po pár minutách u stolu nebo v autě mi trvá aspoň deset minut. 
Kyčle bolí, nárty bolí, ale zase to stálo za to, už kvůli tomu počasí, včera i dneska, který mělo být hnusný a nepřátelský, ale nebylo, výhled z Ještědu byl jak včera odpoledne, tak dneska poránu fantastickej. Žádná z nich v sobě nemá ty libé pocity, když je člověk nahoře a má v nohách těch jednatřicet kiláků s převýšením jednoho kilometru. Nevím, čím se víc pochlubit než textem z lejstra, podle kterýho jsem to už podruhý běžel.* 
Svou euforii jsem hned po sprše postnul na facebook, a pozdějc večer jsem si uvědomil, že to vlastně dělám pro všechnu tu chválu a lajky, a potěcha z nich že patří mezi těch pár, kterých jsem s to si poslední dobou užít. 
Byl jsem rád, že mě cestou – ještě čerstvýho – u hotelu Grand v Tanvaldě zahlídla zdejší superběžkyně a triatlonistka Lenka Málková Zídková; užil jsem si radost z hraní si s labradořím štěnětem, které jako by z oka Garpovi vypadlo, v odporné hospodě v Horním Hanychově, a když už se štěně unavilo, hned za ním plela skalku smyslná zahradnice; zastyděl jsem se za svou pomíjivou bolest v kolenou, když jsem předbíhal v Liberci holku na procházce s manželem na vozíku a ona se mě lekla, jak mě za sebou nečekala; byl jsem naštvanej na ženskou, která mě na začátku Liberce poslala po dálnici k Hrádku a já si zaběhl víc kilák v době, kdy už jsem měl kecek plný kecky; užíval jsem si úsek po jabloneckých Pasekách; konečně jsem vycucl letitej Multi Carbo Gel a vůbec mi nechutnal a ještě jsem se od něj upatlal; posledních sedm kiláků jsem byl rád, že jsem si vzal hole. 
Takhle se vynořil podruhé.
A večer nahoře? Jako každý rok: skvělá večeře s fantastickýma lidma, po letech vynikající směna studentů liberecké střední hotelovky, výborná hruškovice. Ráno úchvatný výhled, bohatýrská snídaně, a zatímco ostatní, kteří sem včera mnohem delší trasou vyjeli na kolech, sjížděli dolů a zpátky do Příchovic, odvezli jsme jim autem bágly, stavili s v tanvaldské korálkárně (bacha, holky: stěhujou se!) i pekárně (i kdybych měl puknout, ten jejich chleba sežeru!) a unavené kamarády vyzvedli v tradiční hospodě Ve Vrších v Zásadě–Zbytcích. Chtělo by se psát víc a hloubějc, ale pro koho? 
Nádhernej konec léta.

Slíbený itinerář: „V Tanvaldu za viaduktem na Albrechtice, nahoru do Smržovky, tam na Lučany (silnice č. 14), vpravo po hlavní silnici č. 14, Rooseweltova, a dál po hlavní, za šraňkama v ostrý zatáčce doprava, já vlevo, ale ze dvou možností ta levá, na konci lehce vpravo napříč zase rovně, vpravo bude hřbitov, ale já furt rovně; vlevo bude dřevěný dům, za ním polní cesta, rovně, pak trať a pěšina s kopce, mezi stromy k hlavní (č. 14), ale hned za tím domem vlevo a vzhůru ulicí Lučanská, asi 2 km přes Jablonecké paseky, pak přes Pasecké nám a přes kruháč rovně a do kopce Chelčického, druhá vpravo Průběžná, dolů k nádrži, přes hráz (Mšeno – Jablonec) za ní mírně vpravo přes parkoviště, pak vpravo Arbesova, za kostelem vlevo a u Kauflandu vpravo, na konci vpravo Palackého kolem autoservisu, nahoru, pokračuje Čs. armády, křižovatka, za ní ulička vpravo, pak zase Čs. armáda, ta uhne vlevo, (vpravo škola), já rovně kolem hřbitova (je vlevo), Rýnovice, Lukášov, pak odboč. vpravo, ale já rovně Zemědělskou, na konci vpravo, Lukášovskou, až bude vpravo slepá, já vlevo Mšenská, dole rybník, nahoru, přes hlavní rovně a dolů, Janovská, vpravo baráky, vlevo potok, přes něj (Nad školou), to už je Liberec, za hřbitovem vpravo a přes dálnici, za ní vlevo a pak rovně, podjezdem (tunýlek; bacha, je to dálnice!), č. 14, vpravo na kruháč a vlevo Vratislavická, na světlech doleva pod dálnici a za ní a tratí vpravo, pak druhá vlevo Dukelská a zas vlevo Chabarovská, až na konci vlevo, pak vpravo přes dálnici České mládeže, furt po ní, po 2 km se změní na Dubice, už jen vzhůru, později Ještědská, u tram. smyčky vpravo Za Domovem po modré nahoru, v kopci u zn. vpravo na sloupu vpravo!, a lesem vzhůru, přes silnici, lesem, přes parkoviště, pořád nahoru.“

Běžecké propriety v pokoji č. 2

Díky za chválu. Udělala radost, jako vždy.
Tady se můžete kouknout na trasu a tady na dailymile.
Hodně o průběhu napoví avers pohlednice, kterou jsem na její přání poslal z vrcholu dceři (zvětšete si ji):






Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Tak jsem si to zkusil a už mě to nebaví.

Měšice 21. 4. 2023

Podivný případ doktora Jekylla a pana Hyda (Beneše)