21. prosince 2017

„To bych taky chtěl…“

„Ráda bych byla taky na seznamu…“ 
„Tak třeba někdy v příštím životě se v tomhle seznamu taky ocitnu…“
Samozřejmě mi dělá velikou radost, že jsem strůjcem jakéhosi seznamu adresátů mých novoročenek. Nad posledním výše uvedeným povzdechem jsem se pokusil definovat si jakási pravidla, za jakých lze v onom seznamu patrně být.

1. Jsou v něm ti, které znám a více než víceméně je mám rád od tří do padesáti posledních let. V mnoha případech je mi velkou ctí je rok co rok obesílat, a to i s vědomím, že nesplní body 3 a 4.
2. Jsou v něm i ti (ale hlavně ty), jež jsem v posledních letech zatoužil poznat blíž nebo úplně nejblíž. V 99,9 % zůstalo jen u jejich místa v mém adresáři, ale to nevadí, jedna desetina procenta je stále ještě dobrý začátek.
3. Jsou v něm stále ti, kteří dříve pravidelně a v posledních letech stále řidčeji sami produkují něco, čím dobrovolně dělají s koncem roku radost ostatním, a to i za cenu stále se zvyšujících nákladů na takovou charitu.
4. Jsou v něm ti, které více nebo méně nějak miluji. Ty, které miluji teď strašně moc, i ty, které jsem miloval dříve, i ty, u nichž miluji zejména jejich nohy, jejich oči nebo jejich ruce; ty s těmi, u nichž miluji jejich práci, a všichni a všechny ti a ty, které miluji za to, že jsou.
5. A pak jsou v něm ti, kteří si přáli v seznamu být víc než jen tak, že v něm chtějí být. Nechci nikomu radit, co pro to má udělat.
6. V seznamu nejsou ti, kteří v něm dlouho byli a nikdy nedali jakkoli najevo, že něco někdy dostali (a že toho nebylo málo). Smyslem mých poštovních zásilek je udržovat tuhle uvadající formu komunikace, a kdo mlčí, asi komunikovat nechce.
7. V seznamu nejsou všichni ostatní, kterých se netýkají body 1–6. Takový už je život. Já patrně nejsem zase v jejich seznamech.
Jo, a pak tam nejsou ani ti, kteří mi posílají mailem různé hovadiny, které ani stínované PF nezachrání.

Kdybych měl obesílat všechny, kdo si to přejí, asi bych za rok už na další novoročenku neměl prostředky. Doby, kdy jsem posílal i tisíc novoročenek, jsou už dávno fuč, poslední roky se snažím držet standard na zhruba 150 odeslaných a ostatních rozdaných. Takže pár z těch, kdo nejsou v mém adresáři, šanci má; stačí potkat mě.


Každoročně mě podobná fotka usvědčí,
že všem se prostě nelze zavděčit. Jakkoli bych rád…

Žádné komentáře:

Okomentovat